Emo Bohúň
slovenský spisovatel a novinář
Emo Bohúň byl slovenský spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel humoristických časopisů Dereš, Bubon a Veselé noviny. Je také autorem memoárových a humoristických próz a lidových románů, přičemž některé z nich byly i zfilmovány. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v maďarském Makově a na obchodní akademii v Dolném Kubíně. Po roce 1918 působil jako referent, bankovní úředník a redaktor v Prešově. Následně působil jako úředník, nebo redaktor ve městech Košice, Ružomberok a Bratislava. V Bratislavě působil od roku 1925 jako redaktor několika časopisů, později jako redaktor v jistém období i ředitel Slovenské tiskové kanceláře. Po nástupu komunismu byl perzekvován, měl dočasně zákaz publikační… činnosti a byl vystěhován z Bratislavy. Teprve v roce 1955 mu komunistický režim umožnil publikovat v okresních novinách Cíl v Žilině. Po pádu stalinismu publikoval jako redaktor závodního časopisu Úderník. V tomto období přispíval do Roháče, Nové literatury, Technických novin, Večerníku, Života a zejména do Kulturního života. Do Bratislavy se směl vrátit díky přímluvě Juraje Špitzera. Je také autorem libreta operety Ženské rozmary a překládal z maďarské literatury . V Žilině v ulici J. M. Hurbana má od roku 1999 umístěnou pamětní desku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emo Bohúň na slovenské Wikipedii.
Emo Bohúň byl slovenský spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel humoristických časopisů Dereš, Bubon a Veselé noviny. Je také autorem memoárových a humoristických próz a lidových románů, přičemž některé z nich byly i zfilmovány. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v maďarském Makově a na obchodní akademii v Dolném Kubíně. Po roce 1918 působil jako referent, bankovní úředník a redaktor v Prešově. Následně působil jako úředník, nebo redaktor ve m…ěstech Košice, Ružomberok a Bratislava. V Bratislavě působil od roku 1925 jako redaktor několika časopisů, později jako redaktor v jistém období i ředitel Slovenské tiskové kanceláře. Po nástupu komunismu byl perzekvován, měl dočasně zákaz publikační činnosti a byl vystěhován z Bratislavy. Teprve v roce 1955 mu komunistický režim umožnil publikovat v okresních novinách Cíl v Žilině. Po pádu stalinismu publikoval jako redaktor závodního časopisu Úderník. V tomto období přispíval do Roháče, Nové literatury, Technických novin, Večerníku, Života a zejména do Kulturního života. Do Bratislavy se směl vrátit díky přímluvě Juraje Špitzera. Je také autorem libreta operety Ženské rozmary a překládal z maďarské literatury . V Žilině v ulici J. M. Hurbana má od roku 1999 umístěnou pamětní desku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emo Bohúň na slovenské Wikipedii.
-
Kategorie:
- Beletrie
- Slovenská literatura
- Cizojazyčné
- Slovensky
- Francouzská literatura
- Poezie
- Zahraniční poezie
- Ostatní beletrie
- Historické romány
- Historie
- Světová historie
- Geografie, cestopisy a místopis
- Česká a Slovenská historie
- Biografie, memoáry a korespondence
- Válečná literatura
- Válečná historie
- Ostatní cizojazyčné
- Umění a architektura
- Noty
- Česká poezie
- Knižní kultura a typografie
- Knižní kultura
- Pohádky a knihy pro mládež
- Leporela
