Marcus Fabius Quintilianus
Základy rétoriky

1985 | Nakladatelství Odeon

Institutio oratoria, pravděpodobně před rokem 90 – kniha pojednává o základech rétoriky a o výchově řečníků. Toto dílo bylo po pádu Říma ztraceno, znovu objeveno bylo v roce 1416, jeho objev znovu nastartoval rozvoj rétoriky. Nejdůležitějším a nejrozsáhlejším dílem bylo ve 12 knihách. Je to úplné shrnutí rét orického …umění, kde také zavrhuje trhaný sloh filosofa Seneky a povznáší se vší úctou filozofa Cicerona jako starého a ve všem míru zachovávajícího řečníka. Institutio oratoria, pravděpodobně před rokem 90 – kniha pojednává o základech rétoriky a o výchově řečníků. Toto dílo bylo po pádu Říma ztraceno, znovu objeveno bylo v roce 1416, jeho objev znovu nas…tartoval rozvoj rétoriky. Nejdůležitějším a nejrozsáhlejším dílem bylo ve 12 knihách. Je to úplné shrnutí rét orického umění, kde také zavrhuje trhaný sloh filosofa Seneky a povznáší se vší úctou filozofa Cicerona jako starého a ve všem míru zachovávajícího řečníka.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	677
Jazyk:	česky
Překladatel:	Václav Bahník
Edice:	101. svazek ed. 101. svazek ed. Živá díla minulosti
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 11. 2023 13:57
Číslo položky:	677267

O autorovi

Marcus Fabius Quintilianus

Marcus Fabius Quintilianus byl římský řečník a učitel rétoriky. O jeho životě se ví velmi málo jistých dat. Jisté je prakticky pouze to, že se narodil v dnešním Španělsku. Odtamtud se poměrně brzy dostal do Říma a tam se proslavil. Marcus Fabius Quintilianus ve svém díle definoval ideál řečníka, řečník by měl podle něj dobře znát teorie, měl by absolvovat cvičení a mít praxi v řečnění. Velký důraz kladl na morálku, domníval se, že rétor by měl být čestný a důstojný člověk a že nesmí nabádat lid ke špatným věcem a činům. Quintilianus přikládal rétorice velkou důležitost a byl přesvědčen, že v budoucnosti bude mít mnohem větší význam. Z tohoto důvodu prosazoval výchovu k jazykové kultuře. V mládí studoval v Římě řečnictví a kolem roku 60 se vrátil do Hispanie , kde působil jako řečník a učitel. V roce 68 byl povolán do Říma, kde působil jako soudní obhájce a učitel rétoriky. Brzy si zde získal takové jméno, že ho císař Vespasian jmenoval státním učitelem výmluvnosti, kde působil 20 let. Do jeho školy chodilo mnoho studentů, mezi nimi i Plinius mladší. Po 20 letech strávených vyučováním rétoriky se uchýlil do soukromí a sepsal obšírné dílo o výchově řečníka . Poté byl opět povolán a to k výchově vnuků sestry císaře Domitiana, synů Flavia a Clementa, kteří byli ustanoveni jako dědici trůnu. Podle jeho přednášek byly vydány dvě knihy o umění řečnickém a ze zápisů jeho žáků je nejslavnější dílo Dialogus de oratoribus, jež se nyní vydává pod jménem historika Tacita.

Více od autora