Julius Zeyer
Zahrada mariánská

1990 | Nakladatelství Vyšehrad

Báseň v próze.

Pokus básníka zachytit golgotskou tragédii.

"...jsou chvíle, kdy při psaní tohoto textu cítím tak živě své nedostatky, že mi je k smrti úzko. Ale ukojím aspoň žízeň své ubohé, zmítané, nešťastné duše."
Z dopisu J. Zeyera při práci na této knize básníku a kritiku Sigis…mundu Bouškovi Báseň v próze.

Pokus básníka zachytit golgotskou tragédii.

"...jsou chvíle, kdy při psaní tohoto textu cítím tak živě své nedostatky, že mi je k smrti úzko. Ale ukojím aspoň žízeň své ub…ohé, zmítané, nešťastné duše."
Z dopisu J. Zeyera při práci na této knize básníku a kritiku Sigismundu Bouškovi

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	155
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070210206
ISBN:	9788070210208
Vydání:	Vyd. 20.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 2. 2025 10:27
Číslo položky:	1157443

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora