Tomáš Garrigue Masaryk
Za svobodu : obrázková kronika Československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920 - Kniha třetí, díl IV

1926 | Nakladatelství vl. nákl

Obsáhlá, několikadílná ilustrovaná kronika podrobně sleduje heroickou cestu našich legionářů v Rusku v boji za samostatnou Československou republiku. Obsáhlá, několikadílná ilustrovaná kronika podrobně sleduje heroickou cestu našich legionářů v Rusku v boji za samostatnou Československou republiku.

Součástí souboru:

Za svobodu 1924 (4sv., 900 + 896 + 873 + 891, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

převazba, polokožená

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Dobrý lehce zašlé desky, lehce odřené rohy desek	Skladem pro e-shop Odešleme do 5. 8.
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 5. 8.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	891
Jazyk:	česky
Editor:	Rudolf Medek, Vojtěch Holeček, Otakar Vaněk
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 7. 2024 8:58
Číslo položky:	893838

O autorovi

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel , byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem a proti...

Více od autora