Tento druhý svazek sebraných esejů Alberta Einsteina zahrnuje asi patnáctileté období – 1934–1950; první antologie, vydaná pod názvem Jak vidím svět, obsahuje materiál převážně z let 1922 až 1934.
Albert Einstein nepatří k té skupině vědců, kteří žijí ve „slonovinové věži" své výzkumné práce a zapomínají na svět kolem sebe. Naopak, byl vždy všímavým a kritickým pozorovatelem trendů a potřeb své doby. Často skutečně zasáhl písemnou či proslovenou výzvou, a vždy, což bychom rádi zdůraznili, v nějaké humanitární záležitosti.
V tomto smyslu představuje kniha Z mých pozdějších let jak filozofické, tak politické a sociální postoje autorovy. Jednotlivé kapitoly jsou projevy, články, dopisy, výzvy a rozmanité, dosud neuveřejněné písemnosti.
Považujeme za přednost, že je předkládáme veřejnosti téměř bez vydavatelských změn – jako působivý dokument plodů odpovědného, hlubokého a vysoce humánního ducha.

Ukázka z knihy:

Soukromý kapitál má tendenci soustřeďovat se v nemnoha rukou – částečně v důsledku konkurence mezi kapitalisty a částečně díky tomu, že technický rozvoj a rostoucí dělba práce podporují vytváření větších výrobních celků na úkor menších. Jako důsledek tohoto vývoje vzniká oligarchie soukromého kapitálu, jejíž obrovská moc nemůže být účinně kontrolována ani demokraticky organizovanou politickou společností. Členy zákonodárných orgánů totiž nominují politické strany, štědře financované nebo jinak ovlivňované soukromými kapitalisty, kteří se snaží z praktických důvodů izolovat voličstvo od legislatury. To má za následek, že zástupci lidu ve skutečnosti nehájí dostatečně zájmy znevýhodněných vrstev obyvatelstva. Navíc za daných podmínek soukromí kapitalisté nutně ovládají, ať už přímo nebo nepřímo, hlavní zdroje informací (tisk, rozhlas, vzdělávání). A tak je nadmíru obtížné, a ve skutečnosti většinou zcela nemožně, aby jednotlivý občan dospěl k objektivním závěrům a rozumně využil svých politických práv.