Ludvík Svoboda
Z Buzuluku do Prahy

1981 | Nakladatelství Naše vojsko

Autor vzpomíná na bojovou cestu čs. východních jednotek z Buzuluku do Prahy. Kniha je sepsána v prokomunistickém duchu, proto je třeba komentáře politického charakteru přijímat se značnou rezervou. Autor vzpomíná na bojovou cestu čs. východních jednotek z Buzuluku do Prahy. Kniha je sepsána v prokomunistickém duchu, proto je třeba komentáře politického charakteru přijímat se značnou rezervou.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

vazba lehce prasklá, knižní blok drží, vybledlý hřbet, lehce cítit kouřem, lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	99 Kč
	Stav Dobrý vazba lehce prasklá, knižní blok drží, vybledlý hřbet, lehce cítit kouřem, lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, vazba lehce prasklá, knižní blok drží, vybledlý hřbet, lehce cítit kouřem, lehce zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	493
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání osmé (s rozšířenou obrazovou částí), v NV páté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 3. 2025 12:13
Číslo položky:	1174370

O autorovi

Ludvík Svoboda

Ludvík Svoboda, KCB byl československý účastník 1. a 2. odboje, politik a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana a Františky, roz. Chalupové . Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok , podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého . Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistr...

Více od autora