Eduard Goldstücker
Vzpomínky

2003 | Nakladatelství G plus G

Eduard Goldstücker patří k celebritám poválečného Československa. Diplomat, germanista, kafkolog, vůdčí postava Pražského jara 68, emigrant, vysokoškolský pedagog na předních světových univerzitách – svědek a protagonista klíčových událostí minulého století. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství stráveného na sloven…ské Oravě, k době studií v Košicích a v Praze, k politické angažovanosti studentů a kulturní atmosféře Prahy v třicátých letech. Po útěku do Anglie završil svá studia v Oxfordu a stal se spolupracovníkem československé exilové vlády. Jako zástupce komunistické strany se také účastnil debat o podobě budoucího poválečného státu. Později byl jmenován členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a po šesti letech emigrace se mohl vrátit do Prahy. Eduard Goldstücker patří k celebritám poválečného Československa. Diplomat, germanista, kafkolog, vůdčí postava Pražského jara 68, emigrant, vysokoškolský pedagog na předních světových univerzitách – …svědek a protagonista klíčových událostí minulého století. Ve svých vzpomínkách se vrací do dětství stráveného na slovenské Oravě, k době studií v Košicích a v Praze, k politické angažovanosti studentů a kulturní atmosféře Prahy v třicátých letech. Po útěku do Anglie završil svá studia v Oxfordu a stal se spolupracovníkem československé exilové vlády. Jako zástupce komunistické strany se také účastnil debat o podobě budoucího poválečného státu. Později byl jmenován členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a po šesti letech emigrace se mohl vrátit do Prahy.

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	2 sv
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086103633
ISBN:	9788086103631
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Eduard Goldstücker

Eduard Goldstücker byl československý germanista, profesor dějin německé literatury a překladatel. Narodil se na Slovensku v židovské rodině. Studoval němčinu a německou literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1935. Už během studia se stal členem Komunistické strany Československa. Po německé okupaci v roce 1939 musel opustit Československo jako komunista a z obavy před nacistickým rasovým pronásledováním. Pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. V roce 1948 byl jmenován československým vyslancem v Izraeli, v prosinci 1951 byl zatčen a v květnu 1953 byl souzen spolu s Pavlem Kavanem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským a odsouzen k doživotí a strávil dva a půl roku ve vězení v Jáchymově a Leopoldově. V roce 1955 byl rehabilitován a začal přednášet na Univerzitě Karlově. Habilitoval se v roce 1958, profesorem dějin německé literatury byl pak jmenován v roce 1964 na FF UK v Praze. Specializoval se na studium a překlad německých židovských autorů 20. století, zvláště Franze Kafky. V 60. letech vedl katedru germanistiky. V 60. letech byl iniciátorem a nejvýraznějším řečníkem Liblické konference, později též předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem Národního shromáždění. Ostře kritizoval invazi sovětských vojsk v roce 1968 a byl donucen emigrovat. Odešel do Spojeného království, kde začal vyučovat německou literaturu a stal se profesorem srovnávacích literatur v Sussexu. Přednášel na univerzitách v Los Angeles, Stockholmu či Kostnici. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.

Více od autora