Julius Zeyer
Vyšehrad : kruh epických básní

1906 | Nakladatelství Unie

Kruh pěti epických básní parnasistního typu - Libuše, Zelený Vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír. Básně se zaobírají českou prehistorií a pokoušejí se vytvořit velký národní mýtus. Počátek českých dějin je spojován s mýty o stvoření světa a pohanským živlem.

Páté vydání. Kruh pěti epických básní parnasistního typu - Libuše, Zelený Vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír. Básně se zaobírají českou prehistorií a pokoušejí se vytvořit velký národní mýtus. Počátek českých dějin je s…pojován s mýty o stvoření světa a pohanským živlem.

Páté vydání.

Součástí souboru:

32x Spisy Julius Zeyer, svazky 1. - 35. (chybí 4., 10. a ... 1902 (32sv., 234 + 300 + 302 + 351 + 226 + 203 + 351 + 242 + 140 + 351 + 591 + 231 + 211 + 172 + 240 + 219 + 215 + 234 + 358 + 242 + 128 + 359 + 367 + 131 + 100 + 148 + 133 + 253 + 196 + 185 + 323 + 129, 3. vyd.)

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Počet stran:	234
Jazyk:	česky
Vydání:	Čtvrté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 8. 2024 11:55
Číslo položky:	953394

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora