Jean Paul, Jean-Paul Marat
Vybrané stati

1952 | Nakladatelství Rovnost

Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučního období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoas…ie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa". Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučn…ího období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoasie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa".

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~79 Kč~~ 69 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, razítko	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Živé odkazy. Řada 2
Vydání:	1. aut. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 3. 2025 13:49
Číslo položky:	1163355

O autorech

Jean Paul

Jean Paul, vlastním jménem Johann Paul Friedrich Richter, byl německý spisovatel, který se proslavil zejména svými humoristickými romány a povídkami. Také jeho estetické názory ovlivnily řadu autorů. Johann Paul Friedrich Richter, který si později změnil jméno na Jean Paul, se narodil jako syn učitele, varhaníka a později pastora Johanna Christiana Christopha Richtra a jeho manželky Sofie Rosiny ve Wunsiedelu v Bavorsku. Atmosféra života na protestantské venkovské faře velmi ovlivnila dětství Jeana Paula. V květnu roku 1781 nastoupil Jean Paul na univerzitu v Lipsku, aby studoval teologii, místo toho se však začal věnovat psaní. Jako své první literární pokusy napsal především satirické kusy ve stylu Jonathana Swifta a Christiana Ludwiga Liscowa, které vyšly v souhrnném vydání roku 1783 jako "Gronské procesy". 1784 musel Jean Paul utéci před svými věřiteli a vrátil se zpět ke své matce. Své pocity z návratu popisuje v knize Siebenkäs, česky jako "Advokát Sirový". Teprve roku 1787 našel místo jako soukromý učitel. Roku 1769 na pozvání Charlotte von Kalb navštěvuje Výmar, dobové literární centrum, kde byl s respektem přijat, ačkoliv zůstal jeho vztah ke Goethemu a Schillerovi chladný a distancovaný. Dva roky poté se Jean Paul do Výmaru přestěhoval a spřátelil se s J. G. Herderem. Ve Výmaru se množily jeho milostné pletky: na podzim roku 1799 se zasnoubil s Karoline von Feuchtersleben, což přineslo komplikace především kvůli rozdílnému původu. Aby se jim vyhnul, zrušil zasnoubení. Roku 1800 poznává během cesty do Berlína Karoline Mayer, kterou si o rok později vzal za ženu. Cesta do Berlína představuje nejdůležitější bod jeho literární kariéry: pruská královna Luisa se projevila jako nadšená čtenáčka jeho knih. To ho přivedlo k myšlence přestěhovat se do Berlína, kde se mimo jiné nacházeli jeho přátelé bratři August Wilhelm a Friedrich Schlegel nebo Johann Gottlieb Fichte. Krátce před svojí smrtí oslepl.[2...

Více od autora

Jean-Paul Marat

Jean-Paul Marat byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu . Jeho otec Jean Mara byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám. Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení. Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluc...

Více od autora