Jean-Paul Marat
Vybrané stati

1952 | Nakladatelství Rovnost

Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučního období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoas…ie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa". Výbor z prací jednoho z vůdců francouzského revolučního lidu Jean Paul Marata přináší jednak několik úryvků z jeho hlavního politického spisu "Okovy otroctví" , jednak jeho novinové články z revolučn…ího období, v nichž útočil proti girondinské frakci Konventu, odhaloval korupci a reakčnost zbohatlé francouzské buržoasie a obhajoval práva revolučních lidových mas, "třídy nemajetných, která je nejzdravější částí národa".

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, razítko

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, razítko
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Překladatel:	Václav Jílek
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Živé odkazy. Řada 2
Vydání:	1. aut. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 1. 2025 11:10
Číslo položky:	1122111

O autorovi

Jean-Paul Marat

Jean-Paul Marat byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu . Jeho otec Jean Mara byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám. Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení. Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluc...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…