Henri Barbusse
Výbor z díla : Povídky-stati - II

1953 | Nakladatelství Svoboda

Druhý svazek výboru přináší strhující povídky, články a projevy proti militarismu a fašistickému teroru. V jiných statích bojuje Barbussovo pero za upevnění a rozšíření socialismu. "Po dvacet let šířil mezi všemi národy vášnivé odhodlání, by se spojili proletáři všech zemí proti kořistníkům a zotročovatelům všech zemí.… Nikdy se neodchýlil od této základní linie." Zčásti jsou zde otištěny také jeho životopisné reportáže o Leninovi a Stalinovi. Knihu uzavírá několik posmrtných vzpomínek na Barbusse od jeho přátel a vynikajících světových osobností. Druhý svazek výboru přináší strhující povídky, články a projevy proti militarismu a fašistickému teroru. V jiných statích bojuje Barbussovo pero za upevnění a rozšíření socialismu. "Po dvacet let šíři…l mezi všemi národy vášnivé odhodlání, by se spojili proletáři všech zemí proti kořistníkům a zotročovatelům všech zemí. Nikdy se neodchýlil od této základní linie." Zčásti jsou zde otištěny také jeho životopisné reportáže o Leninovi a Stalinovi. Knihu uzavírá několik posmrtných vzpomínek na Barbusse od jeho přátel a vynikajících světových osobností.

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	345
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vladimír Brett
Edice:	32. svazek ed. Klasikové
Vydání:	1. autoris. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Henri Barbusse

Henri Barbusse byl francouzský prozaik, levicově orientovaný novinář a politik. Proslavil se svým protiválečným románem Oheň. Jeho otec byl novinář a divadelní publicista. Matka zemřela, když Henrimu ještě nebyly tři roky. Studoval literaturu a filosofii v Paříži. Jeho učitelem na gymnáziu byl Stéphane Mallarmé. Do literatury vstoupil několika povídkami a sbírkou lyrických veršů s názvem Plačky vydanou v roce 1895. Vzbudila pozornost literárního kritika Catulle Mendèse, který se stal jeho ochráncem a povzbuzoval ho v další tvorbě. Roku 1898 se Barbusse oženil s jeho dcerou Hélyonou. Po skončení studií byl zaměstnán v tiskovém úřadě ministerstva vnitra. V roce 1897 se stal na Mendèsovu přímluvu divadelním redaktorem v nově založené politickém časopisu La Grande Revue. Jako publicista se zaměřoval na literární kritiku . Jeho první román, vydaný v roce 1903 pod názvem Prosebníci , zapadl. Po pěti letech vyšel jeho románový esej Peklo , který zaujal čtenáře novátorským zpracováním tématu vztahu člověka a společnosti ovládané kapitálem. Jeho talentu si povšimli i známí literáti France, Maeterlinck nebo Loti. V letech 1911–1914 spolupracoval s deníkem Le Matin, kam pravidelně psal krátké povídky. Jeho krátké prózy byly později vydány v několika sbornících: Nous autres..., Quelques coins du coeur , L’Illusion a L’Etrangère. Zásadní předěl v jeho životě byl rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do první světové války. Bylo mu 41 let, prodělal tuberkulózu, ale věřil, že je třeba za mír bojovat. Brzy však z toho vystřízlivěl a chtěl mimo jiné vyvést z omylu i ostatní lidi. V bojových jednotkách pěchoty se zúčastnil bojů na frontách až do listopadu 1915. V zákopech a vojenských nemocnicích pak napsal svůj protiválečný román Oheň , který vycházel na pokračování v deníku L’O...

Více od autora