Antonín Zápotocký
Vstanou noví bojovníci

1985 | Nakladatelství Československý spisovatel ČS

Kniha, věnovaná počátkům dělnického hnutí v českých zemích v druhé pol. 19. stol., je rámována životními osudy jednoho z jeho prvních organizátorů - Ladislava Zápotockého-Buděčského. Kniha, věnovaná počátkům dělnického hnutí v českých zemích v druhé pol. 19. stol., je rámována životními osudy jednoho z jeho prvních organizátorů - Ladislava Zápotockého-Buděčského.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Cyril Bouda
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	195
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Cyril Bouda
Edice:	84. svazek ed. 84. svazek ed. Slunovrat. Velká řada, 84. svazek ed. 84. svazek ed. Slunovrat. Edice české klasické prózy a poezie. Velká řada, Bouřlivý rok 1905
Vydání:	16. vyd., v Čs. spis. 2. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 9. 2022 11:31
Číslo položky:	394131

O autorovi

Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...

Více od autora