Knihy
Historie
Světová historie
Josef Šusta
Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středníc...

Josef Šusta: Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středních

Josef Šusta, Jaroslav Bidlo
Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středních : Dějiny středního a nového věku do roku 1648 - Díl 2

1921 | Nakladatelství Historický klub

Stav

Mírně opotřebená

vazba povolená, stránky s flíčky, zašlé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlé desky, stránky s flíčky, vazba povolená
Vazba:	pevná
Počet stran:	191, XL
Jazyk:	česky
Vydání:	2. přeprac. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 1. 2025 14:4
Číslo položky:	1107827

O autorech

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora

Jaroslav Bidlo

Jaroslav Bidlo byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově. Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu. Původně učil krátce na střední škole , ale po odchodu prof. Jirečka byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 . Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské. Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny. V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ . V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost. Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které b...

Více od autora