Jaroslav Vrchlický
Vittoria Colonna

1955 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Šestý svazek Spisů Jaroslava Vrchlického obsahuje básnické sbírky "Vittoria Colonna", "Staré zvěsti", "Perspektivy", "Fresky a gobeliny", které patří k vrcholným číslům básníkovy produkce.
Titulní báseň "Vittoria Colonna" je jednou z nejpůsobivějších reflexivních básní Vrchlického, v níž vystupuje prostě lidská, v…roucí úvaha o základních věcech života i smrti. Je to básnický román Michelangelovy lásky k italské básnířce Vittorii Colonně. V básni se střídá osobní pesimismus básníkův s pevnou vírou v lepší osud lidstva, kdy zvítězí věda a vzdělanost nad barbarstvím. Tento básnický román, oslavující umění a genia, je zároveň i hymnem na ženu a lásku.
Další sbírky "Staré zvěsti", "Perspektivy", "Fresky a gobeliny", jsou souborem básníkovy epiky osmdesátých let. Jejich společnou ideou je básníkův soucit k slabým a bezmocným, jeho odpor ke všemu násilí a utlačování, jeho víra v myšlenkový růst lidstva. Poslední sbírka pak je oslavou lásky, krásy, přírody a dobra, je vyvrcholením optimistické linie epopejních sbírek Vrchlického v osmdesátých letech. Znamená však už i překročení tohoto vrcholu, když na sklonku osmdesátých let se začaly klást do života Vrchlického první stíny, podporované jeho tehdejšími krizemi citovými, které pak později, v letech devadesátých, naplňují jeho život básnické sbírky. Zatím se však ještě básník chrání chmurným pohledům na svět, nechce se jim poddat, brání se jim veškerou silou svého optimismu, oddaluje je od sebe, ale přece jim podlehne, i když jen dočasně. Šestý svazek Spisů Jaroslava Vrchlického obsahuje básnické sbírky "Vittoria Colonna", "Staré zvěsti", "Perspektivy", "Fresky a gobeliny", které patří k vrcholným číslům básníkovy produkce.
Tituln…í báseň "Vittoria Colonna" je jednou z nejpůsobivějších reflexivních básní Vrchlického, v níž vystupuje prostě lidská, vroucí úvaha o základních věcech života i smrti. Je to básnický román Michelangelovy lásky k italské básnířce Vittorii Colonně. V básni se střídá osobní pesimismus básníkův s pevnou vírou v lepší osud lidstva, kdy zvítězí věda a vzdělanost nad barbarstvím. Tento básnický román, oslavující umění a genia, je zároveň i hymnem na ženu a lásku.
Další sbírky "Staré zvěsti", "Perspektivy", "Fresky a gobeliny", jsou souborem básníkovy epiky osmdesátých let. Jejich společnou ideou je básníkův soucit k slabým a bezmocným, jeho odpor ke všemu násilí a utlačování, jeho víra v myšlenkový růst lidstva. Poslední sbírka pak je oslavou lásky, krásy, přírody a dobra, je vyvrcholením optimistické linie epopejních sbírek Vrchlického v osmdesátých letech. Znamená však už i překročení tohoto vrcholu, když na sklonku osmdesátých let se začaly klást do života Vrchlického první stíny, podporované jeho tehdejšími krizemi citovými, které pak později, v letech devadesátých, naplňují jeho život básnické sbírky. Zatím se však ještě básník chrání chmurným pohledům na svět, nechce se jim poddat, brání se jim veškerou silou svého optimismu, oddaluje je od sebe, ale přece jim podlehne, i když jen dočasně.

s kódem POETLE: 39 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	522
Jazyk:	česky
Edice:	Básnické dílo, 6. svazek ed. 6. svazek ed. Básnické dílo Jaroslava Vrchlického
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 7. 2025 15:11
Číslo položky:	1291059

O autorovi

Jaroslav Vrchlický

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida , byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k jednomu z nejbohatších a nejvšestrannějších v české literatuře. Narodil se v domě č. p. 103 v Lounech jako syn Jakuba Fridy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do Slaného a Emil Frida žil do deseti let u svého strýce, faráře Antonína Koláře v Ovčárech u Kolína. Zde navštěvoval první ročníky obecné školy , do hlavní školy chodil krátce v Kolíně v letech 1861–1862. Na Gymnáziu ve Slaném studoval od roku 1862. Tam byl jeho spolužákem Václav Beneš Třebízský, dále v Praze a v roce 1872 maturoval v Klatovech. Verše začal psát už během studií. Pseudonym Jaroslav Vrchlický si zvolil na návrh spolužáka z klatovského gymnázia Josefa Thomayera. Jako studenti na jaře navštívili rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory a Vrchlický byl unesen nádhernou jarní scenérií. Tento pseudonym dříve používal kutnohorský básník Josef Jelínek Vrchlický . V údolí Vrchlice v roce 1919 vytesal kutnohorský sochař Josef Chvojan do pískovcové skály Vrchlického reliéf na ploše přes 12 metrů čtverečních. Veden strýcovým příkladem vstoupil Vrchlický po maturitě do pražského Arcibiskupského semináře. V roce 1873 ale přestoupil na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval dějepis, filozofii a románskou filologii. V době studií učil češtinu francouzského historika Ernesta Denise, který mu zprostředkoval první kontakty s francouzskou kulturou. První literární práce mu k tisku zprostředkovala redaktorka Sofie Podlipská, do níž se Vrchlický podle dochované korespondence zamiloval. Podlipská byla o dvacet let starší a moudře mu k životnímu vztahu i sňatku nabídla svou, tehdy patnáctiletou, dceru Ludmilu. Jeho první sbírka milost...

Více od autora