Ivan Cankar
Vidiny

1976 | Nakladatelství Odeon

Výbor, vycházející k stému výročí narození klasika moderní slovinské literatury, přináší novelu Čeledín Jernej a jeho právo, zachycující tragédii venkovského čeledína, v jehož osudu je typizován úděl chudiny v patriarchálně zaostalých poměrech tehdejšího Slovinska a její revolučně uvědomovací proces. Po ní následuje cy…klus psychologických črt a meditací Vidiny, inspirovaný ovzduším první světové války, kde autor věští slovinskému národu i celému lidstvu lepší čas. Výbor, vycházející k stému výročí narození klasika moderní slovinské literatury, přináší novelu Čeledín Jernej a jeho právo, zachycující tragédii venkovského čeledína, v jehož osudu je typizován úděl …chudiny v patriarchálně zaostalých poměrech tehdejšího Slovinska a její revolučně uvědomovací proces. Po ní následuje cyklus psychologických črt a meditací Vidiny, inspirovaný ovzduším první světové války, kde autor věští slovinskému národu i celému lidstvu lepší čas.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	235
Jazyk:	česky
Edice:	471. svazek ed. 471. svazek ed. Světová četba
Vydání:	1. vyd. v Odeonu
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 10. 2025 8:1
Číslo položky:	1438310

O autorovi

Ivan Cankar

Ivan Cankar byl slovinský spisovatel, dramatik a básník. Narodil se ve čtvrti Na klancu ve městě Vrhnika jako osmé dítě dělnicko-proletářské rodiny. Otec pracoval jako krejčí, ale po otevření obchodu s konfekcí své konkurenci nestačil. Opustil rodinu a odešel pracovat do Bosny. Matka jen velmi těžce uživila rodinu, měla štěstí, že jí při tom pomáhali místní páni. V roce 1882 začal Cankar chodit na základní školu. S pomocí místních hodnostářů se v roce 1888 úspěšně přihlásil na lublaňskou reálku. Bydlel u otcova bratrance Šimna, ale později se od něj odstěhoval do levnějšího, protože neměl dost peněz. Přestože dost strádal, tu a tam odjel na prázdniny do Ptuje za příbuznými. V roce 1896 úspěšně složil maturitní zkoušku a šel studovat architekturu do Vídně. Brzy si to ovšem rozmyslel a zapsal se na slavistiku. Tím ale ztratil stipendium 20 zlatých od kraňského zemního sboru. V roce 1897 se přestěhoval do Ptuje, protože mu umřela matka. Za čas se vrátil do Vídně, kde zůstal do roku 1909. Dva roky předtím se pokoušel uspět v politice, kandidoval za sociální demokraty, ale neuspěl. Po odchodu z Vídně žil v Sarajevu, u bratra – kněze, potom se natrvalo vrátil do Lublaně. 12. května 1913 měl v lublaňském Městském domě slavnou přednášku Slovinci a Jihoslované, ve které bránil jihoslovanské politické spojení. Kvůli tomu byl zatčen. Další rok byl opět zatčen, tentokrát ve Vrhnikách, kvůli údajným sympatiím k Srbům. Zavřeli ho na Lublaňský hrad a pustili až 9. října. Mezitím mu v srpnu zemřel otec. Rok poté odešel k vojákům do Judenburgu do Horního Štýrska, ale po měsíci ho museli propustit, kvůli nemoci. V létě roku 1918 chvíli pobýval na Bledu, koncem října se vážně zranil pádem ze schodů. Pohřben je na lublaňských Žalech, stejně jako Josip Murn, Dragotin Kette a Oton Župančič. Ivana Cankara řadíme mezi čtyři představitele slovinské moderny (vedle něho ještě J. Murna, D. Ketteho a O. ...

Více od autora