François Villon
Veľký testament

1965 | Nakladatelství Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry

Sbírka veršů, kterými básník ironicky pohlíží na svět. Zamýšlí se nad vlastním žitím a své nedostatky omlouvá těžkým osudem a chudými poměry. Vzpomíná na své lásky. Dílo obsahuje 172 osmiveršových strof vložených do šestnácti balad, dvou písní a tří rondeauxů. Tretie slovenské vydanie, v SVKL prvé. Sbírka veršů, kterými básník ironicky pohlíží na svět. Zamýšlí se nad vlastním žitím a své nedostatky omlouvá těžkým osudem a chudými poměry. Vzpomíná na své lásky. Dílo obsahuje 172 osmiveršových str…of vložených do šestnácti balad, dvou písní a tří rondeauxů. Tretie slovenské vydanie, v SVKL prvé.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Ján Lebiš
Vazba:	pevná, celokožená
Počet stran:	167
Jazyk:	slovensky
Edice:	27. svazek ed. 27. svazek ed. Kvety
Vydání:	3. vyd., v nakl. SVKL vyd. 1
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	20. 6. 2022 16:34
Číslo položky:	352345

O autorovi

François Villon

François Villon byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges . Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen – 1460, 1461, 1462. Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce 1455 i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, během čekání na výkon napsal podstatnou část Testamentů. Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat. Známé jsou např. jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů. Tato forma se po něm nazývá villonská balada. O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer . Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková , která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fischerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně. Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah. Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě. Jeho výsměch...

Více od autora