Lenka Bobková je česká historička působící na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se především na dějiny vedlejších zemí Koruny české ve 14.–16. století. Zabývá se také regionálními dějinami severních Čech a vládou Jana Lucemburského a Karla IV. Po studiu na střední škole v Liberci absolvovala studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Diplomovou práci na téma České državy v Horní Falci za vlády Karla IV. vypracovala pod vedením Františka Kavky a obhájila ji v roce 1970. Po studiu pracovala jako středoškolská učitelka a od roku 1973 byla zaměstnána jako odborná pracovnice v oblastní galerii v Liberci. V roce 1974 získala titul PhDr. a od roku 1979 pracovala jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V roce 1991 dokončila aspiranturu obhajobou práce Územní politika prvých Lucemburků na českém trůně a získala titul CSc. V roce 1991 byla také zvolena proděkankou Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně . V roce 1992 se habilitovala v oboru československé dějiny. Od roku 1993 pracuje v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zároveň v letech 1999–2003 působila také jako vědecká pracovnice Historického ústavu AV ČR. V roce 2005 byla jmenována profesorkou českých a československých dějin. V letech 2000–2007 působila jako zástupkyně ředitele Ústavu českých dějin FF UK, v letech 2010–2016 pak jako vedoucí Semináře středověkých dějin téhož ústavu. V roce 2009 obdržela čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 2009–2016 zastávala také pozici předsedkyně redakční rady časopisu Historie – Otázky – Problémy, který vydává Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.