Viktor Nekrasov
V stalingradských zákopech

1963 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Jeden z nejpozoruhodnějších válečných románů, který představuje v autorově tvorbě dílo nejvýznamnější a který ovlivnil další generaci sovětských spisovatelů svým nepatetickým pojetím války. Román doplňuje v tomto vydání několik kapitol z "nenapsaného" třetího dílu V stalingradských zákopecha cestopisná črta Na Mamajov…ě mohyle, v níž se Někrasov vrací na dějiště své prvotiny a setkává se s jejími hrdiny. Jeden z nejpozoruhodnějších válečných románů, který představuje v autorově tvorbě dílo nejvýznamnější a který ovlivnil další generaci sovětských spisovatelů svým nepatetickým pojetím války. Román dopl…ňuje v tomto vydání několik kapitol z "nenapsaného" třetího dílu V stalingradských zákopecha cestopisná črta Na Mamajově mohyle, v níž se Někrasov vrací na dějiště své prvotiny a setkává se s jejími hrdiny.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	274
Jazyk:	česky
Překladatel:	Pavel Machonin
Edice:	Světová knihovna
Vydání:	10. vyd., v SNKLU 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 12. 2025 13:12
Číslo položky:	1498108

O autorovi

Viktor Nekrasov

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Více od autora