Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Charles Baudelaire
Úvahy o některých současnících

Charles Baudelaire
Úvahy o některých současnících

1968 | Nakladatelství Odeon

„Úvahy o některých současnících“ obsahují více než šest set stran a v jejich podtitulu je vepsáno: Paměti, korespondence, dokumenty. Na přebal knihy vložili vydavatelé kratičkou předsuvku:

„Bývá údělem geniálních tvůrců, že jsou v našich myslích vytrženi z dobového kontextu a stávají se příliš osamělým monumente…m. Pokud by tomu tak bylo u Baudelaira, od jehož Květů zla počítáme francouzskou poezii, přesvědčí nás soubor jeho literárně kritických a výtvarných statí „Úvahy o některých současnících“ o opaku. Baudelaire v nich žije problematikou své doby, její kulturou, úzkostně promýšlí i její problémy morální. Někde je jí poplatný a jinde ji přerůstá, ale vždy dýchá její atmosféru. A nejde v jeho teoretických statích jen o estetický systém, o stanovisko k té či oné knize, k tomu nebo onomu spisovateli nebo malíři. To je jen jedna strana mince. Druhou je to, jak střetávání jeho názorů a tvůrčí zkušenosti poznamenává stati a vytváří i v nich jímavou stopu Baudelairova životního údělu. Jak z nich vyrůstá osobnost veliká, ale veskrze lidská a svými rozpory i touhou po jejich překonání naší době stále blízká.“

Téměř stopadesát let, které uplynuly od vzniku jednotlivých statí, jsou dostatečnou dobou, aby odklidila veliké množství jmen v dávno minulé době významných, či vytvářejících dobový folklor. Ale i tímto je kniha zajímavá. Za sítem času lze objevit i cosi jako historickou spravedlnost. Hlasy obdařené jen vnější razancí, kterým chybí křídla, přes tuto propast nepřeletí. Zatímco jiní, a zde mohu odkázat na autorovy překlady a články, které mají v záhlaví jméno Edgar Alan Poe, ale i další jména, útočí na dobové kritiky a moralisty slovy plnými vášně.

O této knížce se zmiňuji, jak už je řečeno v úvodním odstavci textu, pro alespoň částečnou nápravu zkreslujícího pohledu, který si občas necháváme vnutit, ale občas jej z pohodlnosti i sami přijímáme. V pozadí je však i cosi podstatnějšího. Nechť se laskavý čtenář zamyslí, čím je zapříčiněna dlouhověkost jedněch a jepičí sláva druhých. Dle mého neškoleného pohledu je to umělcův přístup k sobě samému. Ten, který slouží své popularitě a prospěchu, bývá po čase shledán lehkým. Ten však, který proroste s hlínou země, s jejími problémy, radostmi ale i bolestmi a promění vlastní ego v její nesmrtelnou podstatu a zodpovědnost, stává se spolu s ní nesmrtelným.

- Petr Musílek „Úvahy o některých současnících“ obsahují více než šest set stran a v jejich podtitulu je vepsáno: Paměti, korespondence, dokumenty. Na přebal knihy vložili vydavatelé kratičkou předsuvku:

„Býv…á údělem geniálních tvůrců, že jsou v našich myslích vytrženi z dobového kontextu a stávají se příliš osamělým monumentem. Pokud by tomu tak bylo u Baudelaira, od jehož Květů zla počítáme francouzskou poezii, přesvědčí nás soubor jeho literárně kritických a výtvarných statí „Úvahy o některých současnících“ o opaku. Baudelaire v nich žije problematikou své doby, její kulturou, úzkostně promýšlí i její problémy morální. Někde je jí poplatný a jinde ji přerůstá, ale vždy dýchá její atmosféru. A nejde v jeho teoretických statích jen o estetický systém, o stanovisko k té či oné knize, k tomu nebo onomu spisovateli nebo malíři. To je jen jedna strana mince. Druhou je to, jak střetávání jeho názorů a tvůrčí zkušenosti poznamenává stati a vytváří i v nich jímavou stopu Baudelairova životního údělu. Jak z nich vyrůstá osobnost veliká, ale veskrze lidská a svými rozpory i touhou po jejich překonání naší době stále blízká.“

Téměř stopadesát let, které uplynuly od vzniku jednotlivých statí, jsou dostatečnou dobou, aby odklidila veliké množství jmen v dávno minulé době významných, či vytvářejících dobový folklor. Ale i tímto je kniha zajímavá. Za sítem času lze objevit i cosi jako historickou spravedlnost. Hlasy obdařené jen vnější razancí, kterým chybí křídla, přes tuto propast nepřeletí. Zatímco jiní, a zde mohu odkázat na autorovy překlady a články, které mají v záhlaví jméno Edgar Alan Poe, ale i další jména, útočí na dobové kritiky a moralisty slovy plnými vášně.

O této knížce se zmiňuji, jak už je řečeno v úvodním odstavci textu, pro alespoň částečnou nápravu zkreslujícího pohledu, který si občas necháváme vnutit, ale občas jej z pohodlnosti i sami přijímáme. V pozadí je však i cosi podstatnějšího. Nechť se laskavý čtenář zamyslí, čím je zapříčiněna dlouhověkost jedněch a jepičí sláva druhých. Dle mého neškoleného pohledu je to umělcův přístup k sobě samému. Ten, který slouží své popularitě a prospěchu, bývá po čase shledán lehkým. Ten však, který proroste s hlínou země, s jejími problémy, radostmi ale i bolestmi a promění vlastní ego v její nesmrtelnou podstatu a zodpovědnost, stává se spolu s ní nesmrtelným.

- Petr Musílek

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

bez obálky

Vytvořit poptávku

Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	~~749 Kč~~ 279 Kč
Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	~~699 Kč~~ 269 Kč
Stav Mírně opotřebená vazba lehce povolená, vše drží	Skladem pro e-shop	~~399 Kč~~ 219 Kč
Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná
Počet stran:	663 , 64 nečíslovaných černobílé obrazové přílohy
Jazyk:	česky
Editor:	Jan Vladislav
Překladatel:	Helena Kroupová, Adolf Kroupa, Jarmila Fialová, Věra Smetanová
Edice:	44. svazek ed. 44. svazek ed. Paměti, korespondence, dokumenty
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 5. 2025 11:22
Číslo položky:	1247018

O autorovi

Charles Baudelaire

Charles Pierre Baudelaire byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků . Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem. Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži. Matce Caroline bylo 27 let, otec Joseph-François měl 62 let a bylo to jeho druhé manželství. Charles měl nevlastního bratra Clauda Alphonse, který byl o šestnáct let starší. Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Matka, kterou velmi miloval, se po dvou letech znovu provdala za důstojníka Jacquese Aupicka. V roce 1832 se přestěhovali do Lyonu, kam byl otčím převelen. Charles byl zapsán jako interní žák do Královské koleje . Odloučení od matky nesl velmi těžce. Často psal nevlastnímu bratrovi, který se po dokončení studia práv oženil a stal se soudcem. Po počátečních neúspěších se Charlesovy studijní výsledky zlepšily. Byl mimořádně nadaný, ale jeho roztěkaná povaha a neschopnost se soustředit mu bránily udržet se mezi premianty a zavděčit se tak své matce. V lednu 1836 se rodina vrátila do Paříže. Charlese zapsali na lyceum Ludvíka Velikého. Kvůli rodičům se snažil uspět ve studiu, vynikal v latině a řečtině. Začal psát své první verše, které mu daly nový smysl života. V posledním ročníku byl vyloučen, když odmítl vydat učiteli lístek se vzkazem od spolužáka. V srpnu 1839 jako externí student složil maturitu na lyceu svatého Ludvíka. Ve stejný den byl jeho nevlastní otec povýšen na brigádního generála. Charles Baudelaire se chtěl stát básníkem. To se nelíbilo nevlastnímu otci, který z něho chtěl mít vojáka nebo diplomata. Na radu bratra Alphonse se zapsal na právnickou fakultu. Studium ho však nebavilo. Vedl bouřlivý život, stýkal se s pařížskou bohémou v latinské čtvrti. Utrácel peníze z kapesného od rodičů a dělal dl...

Více od autora