Lucius Annaeus Seneca
Útěchy

1977 | Nakladatelství Odeon

Přední reprezentant římského stoicismu v útěšných listech a dialozích rozvíjí své etické zásady, jejichž prostřednictvím je možno dosáhnout vnitřní nezávislosti nezbytné pro stoicky chápaný ideál životního štěstí. Přední reprezentant římského stoicismu v útěšných listech a dialozích rozvíjí své etické zásady, jejichž prostřednictvím je možno dosáhnout vnitřní nezávislosti nezbytné pro stoicky chápaný ideál živ…otního štěstí.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~459 Kč~~ 259 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	219 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	267
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Aleš Krejča
Překladatel:	Václav Bahník
Vydání:	Vyd. tohoto souboru 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 4. 2025 16:4
Číslo položky:	1215194

O autorovi

Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Více od autora