Egon Erwin Kisch
Tržiště senzací

1952 | Nakladatelství Svoboda

Soubor reportáží pražského německého spisovatele Egona Ervína Kische, který poprvé vyšel roku 1942 během autorova mexického exilu.
Egon Erwin Kisch přibližuje v tomto souboru vzpomínkovou formou období od konce devatenáctého století až do počátku první světové války. Vypráví epizody ze svého mládí, dotýká se prvních… novinářských vystoupení či pražského kulturního a veřejného života. Zmiňuje se i o skandálech, které doslova hýbaly rakouskou monarchií a mezi nimiž zaujímalo jedno z hlavních míst například dopadení mezinárodní bandy lupičů či proslulá, vládními špičkami utajovaná aféra plukovníka Redla, znamenající tučné sousto pro tehhdejší tisk. "Sedmá velmoc" je ovšem v Kischově pojetí vylíčena jako nenasytné "tržiště senzací", pořádající štvanice za dobovými událostmi, slibujícími překvapení a vzrušení. Kischovy reportáže jsou tak zajímavé nejen tím, že vtipně glosují společenskou atmosféru, ale především podávají svědectví o tom, jak se vyvíjela a "klapala" novinářská burza a jak si její členové vyměňovali užitečné zprávy a informace. Zachycují také jak Kischův nesnadný žurnalistický nástup, vedoucí později k jeho závratné publicistické dráze, tak i autentické příběhy z let 1900-1918. Soubor reportáží pražského německého spisovatele Egona Ervína Kische, který poprvé vyšel roku 1942 během autorova mexického exilu.
Egon Erwin Kisch přibližuje v tomto souboru vzpomínkovou formou ob…dobí od konce devatenáctého století až do počátku první světové války. Vypráví epizody ze svého mládí, dotýká se prvních novinářských vystoupení či pražského kulturního a veřejného života. Zmiňuje se i o skandálech, které doslova hýbaly rakouskou monarchií a mezi nimiž zaujímalo jedno z hlavních míst například dopadení mezinárodní bandy lupičů či proslulá, vládními špičkami utajovaná aféra plukovníka Redla, znamenající tučné sousto pro tehhdejší tisk. "Sedmá velmoc" je ovšem v Kischově pojetí vylíčena jako nenasytné "tržiště senzací", pořádající štvanice za dobovými událostmi, slibujícími překvapení a vzrušení. Kischovy reportáže jsou tak zajímavé nejen tím, že vtipně glosují společenskou atmosféru, ale především podávají svědectví o tom, jak se vyvíjela a "klapala" novinářská burza a jak si její členové vyměňovali užitečné zprávy a informace. Zachycují také jak Kischův nesnadný žurnalistický nástup, vedoucí později k jeho závratné publicistické dráze, tak i autentické příběhy z let 1900-1918.

Vyberte kus s kódem LETO26: 20 Kč

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.	~~99 Kč~~ LETO26: 20 Kč
	Stav Dobrý zašlá obálka, ořízka s flíčky, lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	271
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Sebrané spisy E. E. Kische, Sebrané spisy E.E. Kische
Vydání:	I. , aut. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 2. 2023 14:24
Číslo položky:	505059

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora