Émile Zola
Tereza Raquinová : [Thérèse Raquin]

1925 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Román francouzského naturalisty je analýzou vzniku, průběhu a dohry zločinu manželky nenávidící svého muže.
Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, který vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy m…anžela. Bezvýchodnost situace i osudová touha uniknout končí i pro milence tragicky – společnou sebevraždou. Román francouzského naturalisty je analýzou vzniku, průběhu a dohry zločinu manželky nenávidící svého muže.
Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, kte…rý vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy manžela. Bezvýchodnost situace i osudová touha uniknout končí i pro milence tragicky – společnou sebevraždou.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce vybledlý hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý lehce vybledlý hřbet	Skladem pro e-shop	79 Kč
	Stav Dobrý zkosený hřbet, lehce vybledlý hřbet, lehce odřené rohy desek, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop	69 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce vybledlý hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	271
Jazyk:	česky
Překladatel:	Julius Schmitt
Edice:	Romány Emila Zoly
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 10. 2025 9:38
Číslo položky:	1438536

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora