Knihy
Historie
Světová historie
Josef Šusta
Světová politika v letech 1871-1914

Josef Šusta: Světová politika v letech 1871-1914

Josef Šusta
Dějiny nového věku 8 svazků, Dějiny Evropy v letech 1812-1870 I + II.1 + II.2 + Světová politika v letech 1871-1914 I - V

1927 | Nakladatelství Vesmír

Obsažené svazky:

Dějiny Evropy v letech 1812-1870 1924 I (xi, 305, 2. vyd.)
Dějiny Evropy v letech 1812-1870 1923 II. 1 (176 s.)
Světová politika v letech 1871-1914, Svět zámořský, východ a Evropa až do ... 1924 I (235 s.)
Světová politika v letech 1871-1914, Trojspolek a francouzsko-ruská alliance 1925 II (299 s.)
Dějiny Evropy v letech 1812-1870 1923 II. 2 (180 s.)
Světová politika v letech 1871-1914, Rozmach imperialistických sklonů v sv... 1927 III (237 s.)
Světová politika v letech 1871-1914, Mezi haagskou a algeciraskou konferencí 1928 IV (276 s.)
Světová politika v letech 1871-1914, Vznik trojdohody a velmocenský výpad ... 1930 V (302 s.)

Stav

Dobrý

zašlé desky, vpisky tužkou, vazba lehce povolená, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky, vpisky tužkou, vazba lehce povolená, vše drží
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	302 + 237 + 276 + 299 + 305 + 176 + 180 + 235
Jazyk:	česky
Edice:	Dějiny nového věku
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	v Praze
Vystaveno:	28. 1. 2026 10:34
Číslo položky:	1552030

O autorovi

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora