Eliška Krásnohorská
Svéhlavička

1968 | Nakladatelství Růže

Román Svéhlavička je soustředěn do Čech na statek Jasanov, který patří okresnímu starostovi panu Menšíkovi. Zde žije Zdenka se svým otcem a nevlastní matkou paní Menšíkovou. Maminka Zdence umřela, když byla ještě malá. Kdykoliv malá holčička na tatínka pohlédla, bylo mu, jako by se na něj usmála žena, kterou tolik mil…oval. Proto Zdenku rozmazloval, vše jí povoloval a bylo mu těžké jí říci "ne". Ze Zdenky se stala zhýčkaná, rozpustilá holka. Když bylo Zdence 14, oženil se její tatínek znovu. Její nová maminka se snažila se Zdenkou vyjít, avšak Zdenka byla proti ní uzavřená a neměla ji ráda. Román Svéhlavička je soustředěn do Čech na statek Jasanov, který patří okresnímu starostovi panu Menšíkovi. Zde žije Zdenka se svým otcem a nevlastní matkou paní Menšíkovou. Maminka Zdence umřela, kd…yž byla ještě malá. Kdykoliv malá holčička na tatínka pohlédla, bylo mu, jako by se na něj usmála žena, kterou tolik miloval. Proto Zdenku rozmazloval, vše jí povoloval a bylo mu těžké jí říci "ne". Ze Zdenky se stala zhýčkaná, rozpustilá holka. Když bylo Zdence 14, oženil se její tatínek znovu. Její nová maminka se snažila se Zdenkou vyjít, avšak Zdenka byla proti ní uzavřená a neměla ji ráda.

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	sešit
Počet stran:	94
Jazyk:	česky
Edice:	Česká čtyřkorunovka
Vydání:	3. vyd.
Vydáno v:	České Budějovice
Vystaveno:	2. 7. 2025 14:58
Číslo položky:	1289083

O autorovi

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora