Josef Pekař
Svatý Václav VÝTISK 141 Z 300

1929 | Nakladatelství Emporium (Alois Dyk)

Poprve otištěno v Českém časopise historickém, roč. 35. 1929, sv. 2. Tiskem Státní tiskárny v Praze, v úpravě Karla Dyrynka. Prvních 100 výt. tištěno na holandském ručním papíře Van Gelder. Náklad 300 výt., exemplář "a" č. 85, exemplář "b" č. 180. Vazba papírová polotuhá, na přední desce kresba od Jana Konůpka: sv. Vác…lav. Poprve otištěno v Českém časopise historickém, roč. 35. 1929, sv. 2. Tiskem Státní tiskárny v Praze, v úpravě Karla Dyrynka. Prvních 100 výt. tištěno na holandském ručním papíře Van Gelder. Náklad 300… výt., exemplář "a" č. 85, exemplář "b" č. 180. Vazba papírová polotuhá, na přední desce kresba od Jana Konůpka: sv. Václav.

Stav

Dobrý

číslováno, ořízka s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, ořízka s flíčky
Poznámka:	číslovaný výtisk 141
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	75
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jan Konůpka
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Vinice
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 3. 2026 21:8
Číslo položky:	1645544

O autorovi

Josef Pekař

Josef Pekař byl přední český historik přelomu 19. a 20. století, žák Jaroslava Golla, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Spolu s Josefem Šustou byl stěžejním českým představitelem historické vědy první poloviny 20. století. Pocházel ze selského statku v Malém Rohozci. Manželé Josef a Františka Pekařovi měli ještě dalších sedm dětí, které však zemřely v mladém věku na tuberkulózu. Té podlehla i matka. Dětství trávil v Daliměřicích, které se staly součástí Turnova. Oblast Českého ráje byla bohatou inspirací pro výběr témat mnohých jeho děl. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi, které dnes nese jeho jméno, studoval historii v Praze a už roku 1890 článkem v Masarykově Athenaeu dokázal, že název Hrubá Skála se vyskytuje až v 17. století a Rukopis královédvorský je tudíž padělek. Roku 1893 promoval prací Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn, kde ukázal, že se Přemysl Otakar II. o císařský trůn ucházel sám, a to až v letech 1272–1273. Dva semestry strávil v Erlangenu a v Berlíně, pak učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze v Truhlářské. Brzy po roce 1895 se stal autorem Českého časopisu historického , který později po třicet let redigoval. Habilitoval se roku 1897 prací Dějiny Valdštejnského spiknutí , kde Valdštejna ukázal jako váhavého, nicméně zrádce. Téhož roku ostře odmítl protičeský článek německého historika Theodora Mommsena a doložil význam české kultury pro Evropu; jeho odpověď pak ještě několikrát vyšla a byla přeložena do řady jazyků. K jubileu Františka Palackého 1898 napsal přehled české historiografie ve druhé polovině 19. století a řadu článků do Ottova slovníku naučného . Roku 1901 byl jmenován profesorem a ve dvou článcích kritizoval představy o slovanské „zádruze“. V práci Nejstarší kronika česká se pokusil dokázat, že svatováclavs...

Více od autora