Karel Stloukal
Svatý Václav a svatováclavská idea v našich dějinách : 929-1929

Karel Stloukal

Karel Stloukal byl český historik, archivář, publicista a redaktor s širokým spektrem působnosti. Narodil se ve Zlíně vdově Josefě Stloukalové. Studoval archivnictví a historie na filozofické fakultě české univerzity v Praze , promován byl 1. června 1911. Pracoval jako archivář v moravských archivech, do roku 1918 psal své příjmení Stloukal-Zlínský. Od října 1913 do června 1914 byl vyslán do Říma, kde se věnoval zpracování archiválií papežského archivu. V počátcích své badatelské práce se zaměřil především k období přelomu 16. a 17. století. Jako svou první knížku roku 1912 vydal studii Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. , Již roku 1921 se projevil jako dobrý popularizátor české historie v knížce Bílá Hora a Staroměstské náměstí. nadále se zabýval osobností Rudolfa II., rodinným archivem Ditrichštejnů, Lichtenštejnů či problematikou papežské politiky. Vrcholem této etapy byla studie z novodobé diplomatiky Česká kancelář dvorská 1599-1608 z roku 1931. V dalším období se Stloukal posunul ke zkoumání od doby bělohorské až do 19. století, kde se zaměřil na osobnost Františka Ladislava Riegera. Čerpal z jeho rodinné pozůstalosti, uspořádal archivní fondy Riegrovy a Palackého rodiny a zabýval se například Riegrovou rolí při budování Národního divadla či vydáváním rodinných dopisů a listů. Tuto badatelskou etapu shrnul v knize Legenda o budovatelích Národního divadla z roku 1935. Dalším okruhem jeho působnosti byly moderní dějiny československé. Vstoupil do československé národně demokratické strany a v edici jejího Politického klubu vydal v letech 1922 - 1928 čtyři tituly příspěvků i projevů soudobých politiků. Byl členem Historického klubu, v němž často přednášel o historii i současné politice. Své osobní reflexe publikoval například v časopise Legie. Působil rovněž jako člen pražské zednářské lóže 28. října. Dále přednášel na katedře českých d...