Milan Otáhal byl český historik soudobých dějin a bývalý disident. Zabýval se především obdobím tzv. normalizace. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval československé a světové dějiny a dva roky zde působil jako asistent. Od roku 1955 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Jako člen KSČ se v 60. letech účastnil reformního procesu a později se stal spoluautorem knihy Sedm pražských dnů , což mu přineslo trestní stíhání, vyloučení ze strany a zákaz povolání. V 70. a 80. letech působil jako spoluautor samizdatového sborníku Historické studie a náležel k zakládajícím signatářům Charty 77. Po roce 1989 vedl oddělení dějin tzv. normalizace nově založeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Brně a absolvoval též stáže v zahraničí. Kromě toho vydal řadu publikací k období let 1969–1989, mezi nimi rozsáhlou knihu Sto studentských revolucí, obsahující rozhovory s účastníky listopadového převratu. I v penzi nadále zůstával členem redakční rady Soudobých dějin a redakčního okruhu Českého časopisu historického.

Miroslav Vaněk je český historik, zabývající se českými moderními dějinami a jeden z prvních průkopníků české orální historie. Od roku 2017 je ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Miroslav Vaněk se narodil 11. března 1961 v Teplicích. Po střední škole nastoupil na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni obor učitelství pro první stupeň ZŠ a v roce 1985 po úspěšném absolvování obdržel titul Mgr. Profesi učitele na ZŠ se věnoval v letech 1986-1990, následně až do r. 1992 pracoval jako středoškolský profesor na pražském gymnáziu. Během své učitelské kariéry získal na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni titul PaedDr. a v roce 1992 tamtéž úspěšně dokončil druhé magisterské studium v oboru historie – český jazyk. V témže roce nastoupil na pozici odborného a posléze vědeckého a výzkumného pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze , kde se v roce 2000 stal vedoucím nově vzniklého Centra orální historie. V této funkci setrval až do roku 2017, kdy byl jmenován ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 2000 rovněž získal na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci titul Ph.D. , o sedm let později se stává docentem a v roce 2010 byl jmenován profesorem v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny . Zároveň působí také jako vysokoškolský pedagog na Pracovišti orální historie – soudobé dějiny FHS UK a v letech 2008-2017 byl také jeho vedoucím. Mezi jeho další úspěchy patří založení a vedení České asociace orální historie , jejíž je od r. 2013 čestným předsedou. V roce 2008 byl jmenován do čela nově zřízeného Českého národního komitétu orální historie při AV ČR. Práce Miroslava Vaňka má ohlas rovněž v zahraničí, kde si vybudoval jméno známého a respektovaného historika v odborných mezinárodních kruzích: nejprve v ...