Jiří Kovařík
Sto dní : z Elby k Waterloo

1999 | Nakladatelství Elka Press

Úryvek z knihy "Sto dní - z Elby k Waterloo"
Merde !

Tři poslední karé gardy se staly terčem anglo-batavského útoku i náporu Zietenova pruského sboru. Tyto čtverce tvořily poslední překážku mezi vítězi a poraženými. Britové je vyzvali, ať se vzdají. Z části z obdivu k jejich statečnosti, z části proto…, aby tento ostrůvek v cestě přívalu zmizel. Roguetův, Christianiho i Cambronnův prapor odmítly. Pro gardu neexistovala možnost vzdát se! Tehdy se zrodila legenda. Generál baron Pierre Cambronne prý odpověděl na anglickou výzvu vojácky stručně: "Merde!"
Hovno!
O chvíli později klesl těžce zraněn a tak jej zajali vojáci Colina Halketta. Tři praporní čtverce se krok za krokem, stále řidší a řidší, stahovaly až k Maison-du-Roi. Tady se rozdrobené na skupinky skryly mezi domy, porosty, stromy a sady a odolávaly až do úplné tmy.
Cambronnovu slovu postavil Victor Hugo literární pomník. Do učesaných školních učebnic a čítanek se dostala verze zcela jiná. Nikdo však nezjistil a nezjistí, co vlastně Cambronne na Brity zařval. O epizodě se poprvé zmínil Journal de France 24. června. Generál podle těchto novin prý řekl: "Císařská Garda umírá, ale nevzdává se!"
Mnozí se domnívali, že si to vymysleli novináři. Věta a epizoda se ale šířily dál a dostaly se až do sněmovny. Cambronne, který Waterloo přežil, tvrdil, že nic takového neřekl. V dalších letech prohlásil: "Nepronesl jsem to a ani neslyšel, ale jistě to řekl některý z kamarádů. Ta hrdinná slova patří celé gardě, která je zpečetila svou krví!"
Jaká vlastně slova? Mnozí přísahali, že výkřik vzdoru slyšeli! Bývalý granátník 2. pluku gardy Antoine Deleau, později náměstek starosty obce Vicq, prohlásil roku 1862 místopřísežně před komisí, jíž předsedal maršál Mac - Mahon, toto:
"Byl jsem u Waterloo, ve čtverci gardy, v první řadě, kvůli své vysoké postavě... Anglická děla nás zametala a každé salvě jsme odpovídali slábnoucí palbou. Mezi dvěma salvami na nás anglický generál vykřikl: ,Granátníci, vzdejte se!´ Generál Cambronne odpověděl, dokonale jsem ho slyšel já i moji kamarádi: ,Garda umírá, ale nevzdává se!´. ,Pal!´ řekl hned anglický generál. ,Granátníci, vzdejte se, bude s vámi jednáno jako s prvními vojáky světa´ opakoval dojatě anglický generál. ,Garda umírá, ale nevzdává se!´ znovu odvětil Cambronne... Úryvek z knihy "Sto dní - z Elby k Waterloo"
Merde !

Tři poslední karé gardy se staly terčem anglo-batavského útoku i náporu Zietenova pruského sboru. Tyto čtverce tvořily poslední p…řekážku mezi vítězi a poraženými. Britové je vyzvali, ať se vzdají. Z části z obdivu k jejich statečnosti, z části proto, aby tento ostrůvek v cestě přívalu zmizel. Roguetův, Christianiho i Cambronnův prapor odmítly. Pro gardu neexistovala možnost vzdát se! Tehdy se zrodila legenda. Generál baron Pierre Cambronne prý odpověděl na anglickou výzvu vojácky stručně: "Merde!"
Hovno!
O chvíli později klesl těžce zraněn a tak jej zajali vojáci Colina Halketta. Tři praporní čtverce se krok za krokem, stále řidší a řidší, stahovaly až k Maison-du-Roi. Tady se rozdrobené na skupinky skryly mezi domy, porosty, stromy a sady a odolávaly až do úplné tmy.
Cambronnovu slovu postavil Victor Hugo literární pomník. Do učesaných školních učebnic a čítanek se dostala verze zcela jiná. Nikdo však nezjistil a nezjistí, co vlastně Cambronne na Brity zařval. O epizodě se poprvé zmínil Journal de France 24. června. Generál podle těchto novin prý řekl: "Císařská Garda umírá, ale nevzdává se!"
Mnozí se domnívali, že si to vymysleli novináři. Věta a epizoda se ale šířily dál a dostaly se až do sněmovny. Cambronne, který Waterloo přežil, tvrdil, že nic takového neřekl. V dalších letech prohlásil: "Nepronesl jsem to a ani neslyšel, ale jistě to řekl některý z kamarádů. Ta hrdinná slova patří celé gardě, která je zpečetila svou krví!"
Jaká vlastně slova? Mnozí přísahali, že výkřik vzdoru slyšeli! Bývalý granátník 2. pluku gardy Antoine Deleau, později náměstek starosty obce Vicq, prohlásil roku 1862 místopřísežně před komisí, jíž předsedal maršál Mac - Mahon, toto:
"Byl jsem u Waterloo, ve čtverci gardy, v první řadě, kvůli své vysoké postavě... Anglická děla nás zametala a každé salvě jsme odpovídali slábnoucí palbou. Mezi dvěma salvami na nás anglický generál vykřikl: ,Granátníci, vzdejte se!´ Generál Cambronne odpověděl, dokonale jsem ho slyšel já i moji kamarádi: ,Garda umírá, ale nevzdává se!´. ,Pal!´ řekl hned anglický generál. ,Granátníci, vzdejte se, bude s vámi jednáno jako s prvními vojáky světa´ opakoval dojatě anglický generál. ,Garda umírá, ale nevzdává se!´ znovu odvětil Cambronne...

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý lehce natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	699 Kč
	Stav Mírně opotřebená razítka a polepky z knihovny	Skladem pro e-shop	389 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	357
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090235395
ISBN:	9788090235397
Edice:	14. svazek ed. 14. svazek ed. Militaria
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 10. 2025 13:46
Číslo položky:	1407689

O autorovi

Jiří Kovařík

Mgr. Jiří Kovařík historik a autor literatury faktu zaměřený na regionální historii, heraldiku, vojenské dějiny a dějiny Francie, zejména na období středověku a vlády císaře Napoleona Bonaparta. V 90. letech kustod muzea Poldi v Kladně a průvodce cestovního ruchu ve Francii, také překladatel z francouzštiny a autor průvodců po Francii. Čtenářům je znám především ve vztahu k francouzským dějinám. Za knihu „1812 – Napoleonovo ruské tažení“ získal v roce 2002 Cenu Miroslava Ivanova. V roce 2004 obdržel za knihu „Richard III. – Vrah, či oběť?“ Cenu E. E. Kische.

Více od autora