Henri Barbusse
Spisovatel a revoluce

1959 | Nakladatelství Československý spisovatel

Výběr z literárně kritických statí francouzského pokrokového spisovatele, známého hlavně svým protiválečným románem "Oheň". Do výboru, který obsahuje jeho stati z let 1899 až 1931, jsou zahrnuty medailóny francouzských spisovatelů i mnoho článků z časopisu L'Humanité, bojovně zaměřených proti úpadkovým zjevům a rysům f…rancouzské literatury, úvah o poslání, zaměření a problematice proletářské literatury i o vztahu spisovatele k revoluci Výběr z literárně kritických statí francouzského pokrokového spisovatele, známého hlavně svým protiválečným románem "Oheň". Do výboru, který obsahuje jeho stati z let 1899 až 1931, jsou zahrnuty medai…lóny francouzských spisovatelů i mnoho článků z časopisu L'Humanité, bojovně zaměřených proti úpadkovým zjevům a rysům francouzské literatury, úvah o poslání, zaměření a problematice proletářské literatury i o vztahu spisovatele k revoluci

Stav

Velmi dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	132
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Otázky a názory
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2024 12:14
Číslo položky:	820496

O autorovi

Henri Barbusse

Henri Barbusse byl francouzský prozaik, levicově orientovaný novinář a politik. Proslavil se svým protiválečným románem Oheň. Jeho otec byl novinář a divadelní publicista. Matka zemřela, když Henrimu ještě nebyly tři roky. Studoval literaturu a filosofii v Paříži. Jeho učitelem na gymnáziu byl Stéphane Mallarmé. Do literatury vstoupil několika povídkami a sbírkou lyrických veršů s názvem Plačky vydanou v roce 1895. Vzbudila pozornost literárního kritika Catulle Mendèse, který se stal jeho ochráncem a povzbuzoval ho v další tvorbě. Roku 1898 se Barbusse oženil s jeho dcerou Hélyonou. Po skončení studií byl zaměstnán v tiskovém úřadě ministerstva vnitra. V roce 1897 se stal na Mendèsovu přímluvu divadelním redaktorem v nově založené politickém časopisu La Grande Revue. Jako publicista se zaměřoval na literární kritiku . Jeho první román, vydaný v roce 1903 pod názvem Prosebníci , zapadl. Po pěti letech vyšel jeho románový esej Peklo , který zaujal čtenáře novátorským zpracováním tématu vztahu člověka a společnosti ovládané kapitálem. Jeho talentu si povšimli i známí literáti France, Maeterlinck nebo Loti. V letech 1911–1914 spolupracoval s deníkem Le Matin, kam pravidelně psal krátké povídky. Jeho krátké prózy byly později vydány v několika sbornících: Nous autres..., Quelques coins du coeur , L’Illusion a L’Etrangère. Zásadní předěl v jeho životě byl rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do první světové války. Bylo mu 41 let, prodělal tuberkulózu, ale věřil, že je třeba za mír bojovat. Brzy však z toho vystřízlivěl a chtěl mimo jiné vyvést z omylu i ostatní lidi. V bojových jednotkách pěchoty se zúčastnil bojů na frontách až do listopadu 1915. V zákopech a vojenských nemocnicích pak napsal svůj protiválečný román Oheň , který vycházel na pokračování v deníku L’O...

Více od autora