Slávka Kopecká, Jiří Sovák
Sovák potřetí : už mám vydivíno aneb Život s kočkou

1997 | Nakladatelství Humor a kvalita

Šťavnaté vzpomínky herce Jiřího Sováka vycházely v létech 1992-1998 a všechny čtyři svazky vždy patřily k bestsellerům. Jsou v mnoha směrech unikátní. Zaznamenávají neodolatelné historky a trefné portréty významných osobností a zároveň podávají zajímavou zprávu o jednom pestrém uměleckém i soukromém životě umělce. Šťavnaté vzpomínky herce Jiřího Sováka vycházely v létech 1992-1998 a všechny čtyři svazky vždy patřily k bestsellerům. Jsou v mnoha směrech unikátní. Zaznamenávají neodolatelné historky a trefné por…tréty významných osobností a zároveň podávají zajímavou zprávu o jednom pestrém uměleckém i soukromém životě umělce.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
	Stav Velmi dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 179 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	207 , obrázkové přílohy
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085910136
ISBN:	9788085910131
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 4. 2024 15:50
Číslo položky:	808777

O autorech

Slávka Kopecká

Původní profesí novinářka. Večerní Praha, Praha, Květy, Reflex. Spolupracovala s televizí , s rozhlasem , gramofonové desky a spolupracovala i na vydávání kuchařek. V současné době spisovatelka a nakladatelka.

Více od autora

Jiří Sovák

Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer , byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem. Narodil se 27. prosince 1920 v ulici Na bojišti do pražské rodiny hostinského, matka byla v domácnosti a zároveň kuchařka v jejich restauraci. Jiří měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava. Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce. Přitom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu. Během okupace studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře , v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru. Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru , kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34. Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“ Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Go...

Více od autora