Jan Skácel
Smuténka

1965 | Nakladatelství Československý spisovatel

Ve "Smuténce" Jan Skácel zřetelně přichází nejen s poetikou stručných veršů, v nichž je hojně používána metaforika, ale i s texty, které symbolicky směřují k pointě, jež v sobě ukrývá náznak morálního apelu. Skácel zachycuje tyto své postřehy s dokonalým smyslem pro detail a zároveň ho "odívá" do obdivuhodného, až virt…uózního jazykového vyjádření, jehož dominantní stránkou je celistvost, uzavřenost a úspornost. V hluboce prožitých strofách se autor zamýšlí nad křehkostí a bezbranností člověka, který od lásky a krásy může dojít až tragickému naplnění svého osudu. Právě v těchto zjitřených okamžicích má Skácelova poezie svou nezměrnou hloubku, do jejíž interpretace se promítá i intenzivní vnitřní napětí. Ve třech oddílech sbírky se však objevují i další nosné motivy, mezi něž rozhodně patří vztah k venkovskému prostředí, sepětí s přírodou nebo svět vracejících se vzpomínek, který je pro Skácela příležitostí, aby komentoval "smuténkovým" a nostalgickým tónem své všední radosti i bolesti. Ve "Smuténce" Jan Skácel zřetelně přichází nejen s poetikou stručných veršů, v nichž je hojně používána metaforika, ale i s texty, které symbolicky směřují k pointě, jež v sobě ukrývá náznak morálního… apelu. Skácel zachycuje tyto své postřehy s dokonalým smyslem pro detail a zároveň ho "odívá" do obdivuhodného, až virtuózního jazykového vyjádření, jehož dominantní stránkou je celistvost, uzavřenost a úspornost. V hluboce prožitých strofách se autor zamýšlí nad křehkostí a bezbranností člověka, který od lásky a krásy může dojít až tragickému naplnění svého osudu. Právě v těchto zjitřených okamžicích má Skácelova poezie svou nezměrnou hloubku, do jejíž interpretace se promítá i intenzivní vnitřní napětí. Ve třech oddílech sbírky se však objevují i další nosné motivy, mezi něž rozhodně patří vztah k venkovskému prostředí, sepětí s přírodou nebo svět vracejících se vzpomínek, který je pro Skácela příležitostí, aby komentoval "smuténkovým" a nostalgickým tónem své všední radosti i bolesti.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Mírně opotřebená

vazba lehce prasklá

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba lehce prasklá
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	56
Jazyk:	česky
Edice:	35. svazek ed. 35. svazek ed. Klub přátel poezie. Výběrová řada
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 11. 2025 13:3
Číslo položky:	1479688

O autorovi

Jan Skácel

Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....

Více od autora