Knihy
Poezie
Zahraniční poezie
Tristan Tzara
Slunná silnice samá radost

Tristan Tzara
Slunná silnice samá radost

1946 | Nakladatelství Svazu přátel SSSR v Československu

Básnická sbírka. Báseň „Jde to“ ze stejnojmenné knížky přeložil Ivo Fleischmann. Doplněno Poznámkou k francouzskému vydání a Poznámkou k českému vydání od Marie Koťátkové. Básnická sbírka. Báseň „Jde to“ ze stejnojmenné knížky přeložil Ivo Fleischmann. Doplněno Poznámkou k francouzskému vydání a Poznámkou k českému vydání od Marie Koťátkové.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

lehce cítit po vlhkosti, jinak v pořádku

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Velmi dobrý lehce cítit po vlhkosti, jinak v pořádku	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý zachovalý stav	Skladem pro e-shop	~~1 149 Kč~~

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce cítit po vlhkosti, jinak v pořádku
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	29
Jazyk:	česky
Překladatel:	Adolf Kroupa, Ivo Fleischmann
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 7. 2026 11:2
Číslo položky:	1821992

O autorovi

Tristan Tzara

Tristan Tzara , vlastním jménem Samuel Rosenstock byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu, jeden ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Zpočátku inklinoval k symbolismu a spolu s Ionem Vineou založil i časopis pro symbolistickou poezii Simbolul. Svůj umělecký pseudonym si zvolil ještě v tomto, symbolistickém období, v roce 1915. Jméno Tristan odkazovalo k jedné z Wagnerových oper, tzara byl francouzský přepis rumunského slova ţară, jež znamená "země" nebo také "vlast". Od roku 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. Napsal základní manifesty hnutí, které vyšly souborně roku 1924 jako Sept Manifestes Dada. Podle oblíbené legendy dal Tzara hnutí i jméno, a to tím způsobem, že otevřel slovník a zabodl nůž do náhodného místa na stránce - trefil takto právě slovo dada, jež ve francouzštině značí houpacího koně. Reprezentoval v dadaismu radikální, nihilistickou linii, vyhraněnou vůči umírněnější verzi dadaismu, již reprezentoval zejména Hugo Ball. V pamětech Daroval jsem svou duši bílému kameni Tzara své tehdejší ambice popsal jako "odpor proti všem podobám civilizace zvané moderní, proti samému jejímu základu, proti logice, proti jazyku". Základní technikou této vzpoury byla groteska, dětská hravost a absurdita. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Philippem Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však našel k surrealismu cestu. V letech 1925–1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, roku 1936 vstoupil do Komunistické strany Franc...

Více od autora