Aleksandr Ivanovič Kuprin: Sloní pohádky

Aleksandr Ivanovič Kuprin, Jakov Nojevič Dlugolenskij
Sloní pohádky

1968 | Nakladatelství Svět sovětů

Dvě pohádky, z nichž první vypráví o děvčátku, které toužilo hrát si s opravdovým slonem a jak to dopadlo, druhá líčí příhody dvou chlapců, kteří si také chtěli hrát se slonem, ale museli si ho vymyslit. Dvě pohádky, z nichž první vypráví o děvčátku, které toužilo hrát si s opravdovým slonem a jak to dopadlo, druhá líčí příhody dvou chlapců, kteří si také chtěli hrát se slonem, ale museli si ho vymysl…it.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	31
Jazyk:	česky
Edice:	14. svazek ed. 14. svazek ed. Pírko ptáka Ohniváka
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 12. 2024 13:1
Číslo položky:	1093801

O autorech

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora