Jan Šeba byl československý legionář, diplomat a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V roce 1909 úspěšně ukončil studium pojistné matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Potom pracoval u banky Slávie v Praze. Po vypuknutí 1. světové války sloužil krátký čas v rakousko-uherské armádě, dne 28. 11. 1914 byl v Haliči zajat. Od roku 1916 se podílel na organizování československých legií v Rusku. Od 29. 12. 1917 se stal příslušníkem československých legií v Itálii, kde v hodnosti kapitána působil jako vojenský zmocněnec náčelníka československé mise v Itálii. Později působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský zmocněnec při vyslanectví ČSR v Římě. Ve 20. letech 20. století působil jako vyslanec Československa v Itálii a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Post musel opustit po nástupu diktatury krále Alexandra I. Karađorđeviće a vyhlášení Jugoslávie, protože mimo jiné neměl dobré vztahy s důstojnickou frakcí, která ve státě převzala moc. Pak se angažoval v domácí politice a stal se generálním tajemníkem národních socialistů. K této funkci mu dopomohla přímluva Edvarda Beneše, mezi jehož stoupence patřil. Působil pak jako Benešův důvěrník v této straně. Na postu generálního tajemníka byl potvrzen v dubnu 1931, ale krátce nato byl z vedení strany vytlačen na nátlak křídla okolo Emila Frankeho. Během 30. let zastával další diplomatické posty. Od září 1932 do března 1937 byl vyslancem v Rumunsku a od září 1937 do března 1939 byl velvyslancem v Číně. V parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát rezignoval roku 1932 a jeho poslanecký post zaujal Jaroslav Hynek. Povoláním byl podle údajů z roku 1930 vyslancem a zplnomocněným ministrem ČSR v Bělehradě. Umřel v Plzni, pochován je v Ledči nad Sázavou....