Božena Benešová
Rouhači a oblouzení : povídky

1933 | Nakladatelství Melantrich

Obsahuje: Nesplacený dluh -- Jistota -- Zajatá -- Sestry -- Prsten -- Není člověku dovoleno Obsahuje: Nesplacený dluh -- Jistota -- Zajatá -- Sestry -- Prsten -- Není člověku dovoleno

Vyberte kus s kódem BREZEN26: 143 Kč

Stav

Opotřebená

rozpadlá vazba, utržené a vložené přídeští obálky, politá, natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Opotřebená rozpadlá vazba, utržené a vložené přídeští obálky, politá, natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 159 Kč
	Stav lehké oděrky, bez obálky	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Opotřebená, rozpadlá vazba, utržené a vložené přídeští obálky, politá, natrhnutá obálka
Poznámka:	obálka Toyen
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	232
Jazyk:	česky
Edice:	50. svazek ed. 50. svazek ed. Úroda : sbírka krásné prózy, Spisů Boženy Benešové sv. 2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 1. 2025 11:2
Číslo položky:	1119599

O autorovi

Božena Benešová

Božena Benešová, roz. Zapletalová, byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy. Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha Zapletalová-Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše, se kterým se r. 1912 rozvedli; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova . Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie . Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou. Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy. Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk. Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění. Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v S...

Více od autora