Knihy
Zdraví a medicína
Mateřství a péče o dítě
Zdeněk Matějček
Radosti a strasti prarodičů, aneb, Když máme vn...

Zdeněk Matějček: Radosti a strasti prarodičů, aneb, Když máme vnoučata

Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych
Radosti a strasti prarodičů, aneb, Když máme vnoučata

1997 | Nakladatelství Grada

Vyprávění známého dětského psychologa a psychiatra o funkci a úloze prarodičů v rodině. Na základě mnoha konkrétních příkladů i výzkumů dokládají oba autoři důležitost vztahu více generací pro zdravý vývoj dětí. Laskavá úsměvná knížka přináší i řadu návrhů, jak dospět k harmonickým rodinným vztahům. Vyprávění známého dětského psychologa a psychiatra o funkci a úloze prarodičů v rodině. Na základě mnoha konkrétních příkladů i výzkumů dokládají oba autoři důležitost vztahu více generací pro zdravý …vývoj dětí. Laskavá úsměvná knížka přináší i řadu návrhů, jak dospět k harmonickým rodinným vztahům.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	141
Jazyk:	česky
ISBN10:	807169455X
ISBN:	9788071694557
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 9. 2023 14:54
Číslo položky:	644953

O autorech

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora

Zdeněk Dytrych

18. prosince 1930 se v Praze narodil doc. MUDr. Zdeněk Dytrych, CSc. Vyrůstal na Žižkově, jehož neopakovatelná atmosféra v období těsně před 2. světovou válkou mu byla průpravou pro další životní směřování. Maturoval v roce 1951. Na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze promoval v roce 1957. Již během studií absolvoval 4letou praxi na oddělení neuróz v Lobči. Po promoci působil rok v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích jako sekundární lékař, potom rok vyučoval na Filozofické fakultě UK v Praze a další rok působil jako sekundář v Psychiatrické léčebně v Praze – Bohnicích. Od 1. 1. 1961 působil v Psychiatrickém centru Praha nejprve jako vedoucí oddělení neuróz, později vedoucí laboratoře pro výzkum rodiny, dále jako vedoucí oddělení sociální psychiatrie a nakonec opět laboratoře pro výzkum rodiny. Atestaci z psychiatrie složil v roce 1960, kandidátem lékařských věd se stal v roce 1965. V lech 1990–1997 přednášel jako učitel na 3. lékařské fakultě UK. Byl členem České psychiatrické společnosti ČLS JEP, České demografické společnosti, členem výboru Komise pro odpovědné rodičovství Světové federace pro duševní zdraví a zástupcem této organizace pro střední a východní Evropu. Byl také konzultantem Oddělení pro plánované rodičovství WHO v Kodani. V průběhu své 40leté psychiatrické praxe se zabýval především psychogenními poruchami a biopsychosociálním výzkumem rodiny. Vždycky ho zajímaly různé rizikové populace a jevy na medicínském a sociálním rozhraní: pražská rozvodovost, porozvodová adaptace, problémové rodiny, rodiny a manželství vysokoškoláků, riziková mladá manželství, problémy rodin s dítětem, která má vrozenou vývojovou vadu, epidemiologie lehké mozkové dysfunkce, problémy nezletilých gravidních dívek, motivace žen ke třetímu a dalšímu těhotenství, psychické a sociální problémy žen žádajících o přerušení těhotenství nebo o sterilizaci. Ve spolupráci s WHO a Transnational Family Research Institute probíhá od konce 60. let rozsáhlá studi...

Více od autora