Zdeněk Matějček
Po dobrém, nebo po zlém?

2015 | Nakladatelství Portál

Mezinárodně uznávaný dětský psycholog představuje tři vrstvy výchovných odměn a trestů. Nejnižší, tělesná neboli fyziologická, obsahuje výchovné prostředky vnímané jako tělesné příjemosti nebo nebo nepříjemnosti . Druhá vrstva je duševní neboli psychologická . Třetí je na "duchovní" úrovni, patří sem porozumění, láska,… odpuštění, vděčnost ad. Je třeba dítě posuzovat individuálně, vzhledem k jeho osobnosti. Pozor na trestání dětí s lehkými mozkovými dysfunkcemi! Mezinárodně uznávaný dětský psycholog představuje tři vrstvy výchovných odměn a trestů. Nejnižší, tělesná neboli fyziologická, obsahuje výchovné prostředky vnímané jako tělesné příjemosti nebo nebo ne…příjemnosti . Druhá vrstva je duševní neboli psychologická . Třetí je na "duchovní" úrovni, patří sem porozumění, láska, odpuštění, vděčnost ad. Je třeba dítě posuzovat individuálně, vzhledem k jeho osobnosti. Pozor na trestání dětí s lehkými mozkovými dysfunkcemi!

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 11. 11. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	124
Jazyk:	česky
ISBN10:	8026208528
ISBN:	9788026208525
Vydání:	Vydání osmé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 11:31
Číslo položky:	989689

O autorovi

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora