Andrej Belyj
První setkání

1966 | Nakladatelství Mladá fronta

Rozsáhlá poéma významného představitele ruského symbolismu , pokládaná z jeho osmi básnických sbírek za dílo nejlepší a nejtypičtější. Rozsáhlá poéma významného představitele ruského symbolismu , pokládaná z jeho osmi básnických sbírek za dílo nejlepší a nejtypičtější.

Vyberte kus s kódem POETLE: 95 Kč

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	119 Kč
	Stav Dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	119 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	89
Jazyk:	česky
Edice:	Květy poezie, 68. svazek ed. 68. svazek ed. Květy poesie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 5. 2025 7:32
Číslo položky:	1226240

O autorovi

Andrej Belyj

Andrej Bělyj byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými. Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou. Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea. Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě. Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu. Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého....

Více od autora