Stav: |
Dobrý, obálka v rohu něčím přilepená k deskám
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 305 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | 1 |
ISBN: | 80-7108-106-X |
Vydáno v: | Brno |
Vystaveno: | st 23. března 2022 17:17 |
Číslo položky: | 302074 |
Mimořádně osobitá, vyzývavá, myšlenkově vyhraněná próza, osobní příběh Sergeje Machonina (1918–1995), kritika a překladatele. Kniha je rozdělena do tří dílů (Prostějov, Velké a malé dějiny, Záznamy), z nichž každý je ještě členěn do menších úseků. Nejrozsáhlejší je díl první, věnovaný mladým létům v hanácké metropoli, v němž autor zálibně kreslí rodinné prostředí, dobovou atmosféru a životní styl probudilého malého města. Druhý díl zabírá hledání příčin, pro které autor uvěřil v možnost uskutečnění snu o spravedlivější společnosti. Vše je soustředěno k nesentimentálnímu popisu onoho procesu, jímž se zralý muž prodíral ze svých iluzí k vnímání světa už „jiným“ rozumem a „jinýma“ očima. Třetí díl je souborem dopisů, deníkových zápisků a publicistických článků, vztahujících se k době pochartovní a polistopadové...
Sergej Machonin byl významný divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktor a publicista, překladatel z ruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové. Po studiích na gymnáziu a reálce studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1939 až 1942 byl nacisty vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředník a redaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmu a Realistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 1970 až 1973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin. Zemřel roku 1996 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. In memoriam byl v roce 1996 ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem