Adéla Knapová se narodila v červenci roku 1976 ve Valašském Meziříčí. Vyrůstala na Hané, ve Vyškově, a právě pobyt na základní škole Klementa Gottwalda vzdáleně necelých tři sta metrů od Vysoké vojenské školy pozemního vojska Ludvíka Svobody zásadně ovlivnil její mládí. V rámci družby školy seděla již ve svých šesti letech v tanku, o dva roky později ho řídila, v deseti střílela ze samopalu, v jedenácti již znala většinu automatických zbraní i rychlopalných děl, při hrách s vrstevníky ve vojenském prostoru vypozorovala, jak to chodí v čistě pánském kolektivu záklaďáků a na vlastní oči viděla, jak ruští vojáci beze strachu procházejí prostorem vojenské střelnice při ostrých střelbách. Etapu dětského okouzlení zbraněmi uzavřela poté, co ji velitel posádky sdělil, že jako dívka nikdy nebude pilotovat nadzvukový bojový letoun. Poté následoval etapy sportovní a intelektuální, které se pravidelně střídaly. Odbyla si tedy na vlastní kůži jak boom vzniku hudebních klubů a měsíce uprostřed hromad knih, tak intenzivní taneční, volejbalové, gymnastické... sportovní soustředění. V osmnácti letech odešla studovat FSV UK do Prahy. V prvním ročníku studia masové komunikace začala pracovat jako reportérka magazínu Koktejl, již za své první zahraniční reportáže a povídky se jí dostalo ocenění Mladý Hemingway. Jako novinářka pracovala a cestovala do roku 2002 , pak se začala naplno věnovat literatuře. Nezvaní jsou její románovou prvotinou. Láska k rychlím strojům ji neopustila, jen se z oblohy snesla na zem: na sportovní motorky a rychlá sportovní auta. Momentálně žije v Praze a pracuje na druhé knize.