Emanuel Poche, Dagmar Hejdová
Porcelán

1994 | Nakladatelství Kentaur

Co je porcelán -- Asie - kolébka porcelánu -- Historie porcelánu v Evropě -- Sbírka porcelánu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze -- Přehled významných sbírek porcelánu -- Katalog vyobrazení -- Terminologický slovníček - Literatura Co je porcelán -- Asie - kolébka porcelánu -- Historie porcelánu v Evropě -- Sbírka porcelánu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze -- Přehled významných sbírek porcelánu -- Katalog vyobrazení -- Termin…ologický slovníček - Literatura

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (25. 5. 2026)

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	172
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085285487
ISBN:	9788085285482
Ilustrátor:	Gabriel Urbánek, Pavel Hrach
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 4. 2026 12:46
Číslo položky:	1712195

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora

Dagmar Hejdová

Dagmar Hejdová byla česká historička umění, medievalistka, od roku 1972 do roku 1988 ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jejími rodiči byli Stanislav Hejda, ředitel Podolského sanatoria, a PhDr. Milada Helfertová Hejdová. Jejími strýci byli PhDr. Jaroslav Helfert, ředitel Moravského zemského muzea v Brně, a PhDr. Vladimír Helfert, známý muzikolog, zakladatel oddělení hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Dagmar Hejdová navštěvovala do roku 1939 Jiráskovo klasické státní gymnázium v Praze, absolvovala také jazykovou školu a současně navštěvovala Školu grafiky prof. Švába . Poté studovala na Státní grafické škole a v letech 1944–1946 navštěvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1945–1950 se stala posluchačkou FF UK, kde se věnovala dějinám umění a klasické archeologii. Jejími učiteli byli A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, J. Čadík a B. Svoboda. V roce 1950 se podílela pod vedením prof. B. Svobody na výzkumu keltského oppida v Nevězicích a téhož roku, již jako pracovnice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, se zúčastnila přípravy velké výstavy Antické umění. V Uměleckoprůmyslovém muzeu vedla Dagmar Hejdová postupně oddělení skla, keramiky a porcelánu. V roce 1970 se stala zástupkyní ředitele pro odborné věci a v roce 1972 byla pověřena vedením muzea. Ve složitém a obtížném období normalizace byla jeho ředitelkou 17 let. Při smutečním obřadu ve Strašnicích označila současná ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Helena Koenigsmarková období jejího ředitelování jako místo klidu a bezpečí. Pomohla mnohým pronásledovaným, někteří z nich byli i chartisté. Podílela se na přípravě výstav a instalací poboček Uměleckoprůmyslového muzea např. v Klášterci nad Ohří. Archeologickým ústavem ČSAV byla pověřena vedením archeologického výzkumu sklářských hutí ve Sklenařicích a Rejdicích. Publikovala v časopisech, například v Památkách archeologických, Umění, ...

Více od autora