Vilém Závada
Polní kvítí

1977 | Nakladatelství Československý spisovatel

Útlá básnická knížka shrnuje Závadovy verše, otiskované porůznu v novinách a časopisech od r. 1950, kdy vyšla básníkova poslední sbírka "Město světla."

Ve zbírce se projevil – a schematismus, rétoričnost a didaktickou přímočarost do Závadových veršů vnesl – silný vliv poúnorových požadavků na socialisticky orien…tovanou tvorbu. Útlá básnická knížka shrnuje Závadovy verše, otiskované porůznu v novinách a časopisech od r. 1950, kdy vyšla básníkova poslední sbírka "Město světla."

Ve zbírce se projevil – a schematismus, r…étoričnost a didaktickou přímočarost do Závadových veršů vnesl – silný vliv poúnorových požadavků na socialisticky orientovanou tvorbu.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Miroslav Váša
Vazba:	pevná
Počet stran:	102, [6]
Jazyk:	česky
Edice:	Malá edice poezie
Vydání:	4. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 9. 2022 12:24
Číslo položky:	395242

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora