Jan Lier
Pokuta

1902 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Tragický příběh, který se autor dozvídá z vyprávění svého přítele: Jiran miloval Františku, která otěhotněla s jiným a otec ji vyhnal z domu. Jiran se s ní po nějaké době setkává a využívá ji k uskutečnění svých bláznivých snů - nahradí pražce pod kolejnicemi svými, z materiálu údajně mnohem kvalitnějšího. Františka př…i pokusu zachránit vlak zahyne Jiranovou rukou, on sám zemře též - po vykolejení vlaku. Tragický příběh, který se autor dozvídá z vyprávění svého přítele: Jiran miloval Františku, která otěhotněla s jiným a otec ji vyhnal z domu. Jiran se s ní po nějaké době setkává a využívá ji k uskute…čnění svých bláznivých snů - nahradí pražce pod kolejnicemi svými, z materiálu údajně mnohem kvalitnějšího. Františka při pokusu zachránit vlak zahyne Jiranovou rukou, on sám zemře též - po vykolejení vlaku.

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná
Počet stran:	131
Jazyk:	česky
Edice:	Vilímkova knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 12. 2022 16:56
Číslo položky:	456293

O autorovi

Jan Lier

Jan Lier byl český novinář, spisovatel, výtvarný a divadelní kritik, představitel lumírovců. Pracoval jako tajemník a knihovník Průmyslové jednoty. Od 70. let publikoval fejetony, v nichž ostře kritizoval český veřejný život, přijímání německých vzorů a obdiv k Rusku; jako alternativu nabízel francouzskou kulturu. Proti výchovné úloze literatury, kterou vyznávali zejména moravští kritici, stavěl „umění pro umění“. Největší vliv měl v 80. a 90. letech, později se svými názory dostával do izolace. Psal i povídky, novely a romány, inspirované postromantickou francouzskou literaturou a poplatné polemickému novinářskému stylu. Narodil se 27. října 1852 v Kutné Hoře č. 179, blízko Kamenného domu. V mládí ho nepříznivě zasáhla smrt otce. Vystudoval reálku a profesionálně se věnoval technice. V letech 1873–77 pracoval na železnici, roku 1877 získal místo sekretáře v pražské Jednotě průmyslové. Ve volném čase psal fejetony, kritiky i samostatné literární práce. 1. října 1887 se stal knihovníkem Průmyslové jednoty. 1. prosince 1892 ho Česká akademie věd a umění zvolila za mimořádného člena. Od roku 1896 působil i jako dramaturg a lektor Národního divadla. V Průmyslové jednotě nakonec zastával funkci ředitele a za své výsledky získal záslužnou stříbrnou medaili. Cestami po Evropě získal obdiv k západní kultuře, zejména francouzské, a odpor k „malým“ českým poměrům, které se snažil změnit. Románskou kulturu si cenil výše než germánskou. Řadil se mezi kosmopolitní lumírovce. Velmi známý byl v 80. a 90. letech. Postupem času se svými zásadními názory dostával do stále větší izolace, takže od konce 90. let byl jeho význam jen okrajový. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Do literatury jej uvedl Jan Neruda v 70. letech. Od roku 1877 psal fejetony do Národních listů a Pokroku. V té době vydal také román Hraběnka Radová. První práce psal pod pseudonymy Adam Zero, Luděk Frič, Jan Iler a Vile...

Více od autora