Rudolf Riedl, František Perna, Václav Šolín
Plynárenství II

1957 | Státní nakladatelství technické literatury

Druhé, podstatně přepracované vydání 2. dílu vysokoškolské učebnice, podrobně pojednává o zařízeních na výrobu plynů pro synthesu, o vysokopecním plynu a výrobě nízkokalorických plynů, o výrobě synthesních plynůatechnickéhovodíku.Nejobsáhlejší část publikace se zabývá čištěním, měřením a uskladňováním svítiplynu. Další… kapitoly pak probírají otázky plynáren, koksoven, výroby hutního koksu z hnědého uhlí, výroby pohonných látek, dálepakotázkufenolovýchodpadních vod a čistících zařízení. Druhé, podstatně přepracované vydání 2. dílu vysokoškolské učebnice, podrobně pojednává o zařízeních na výrobu plynů pro synthesu, o vysokopecním plynu a výrobě nízkokalorických plynů, o výrobě synthe…sních plynůatechnickéhovodíku.Nejobsáhlejší část publikace se zabývá čištěním, měřením a uskladňováním svítiplynu. Další kapitoly pak probírají otázky plynáren, koksoven, výroby hutního koksu z hnědého uhlí, výroby pohonných látek, dálepakotázkufenolovýchodpadních vod a čistících zařízení.

Stav

Dobrý

označení knihovny

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Poznámka:	pouze 2. díl
Vazba:	pevná
Počet stran:	517
Jazyk:	česky
Edice:	Řada chemické literatury
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 11. 2024 8:9
Číslo položky:	1047590

O autorech

Rudolf Riedl

Narozen 26. 8. 1903 v Praze, zemřel 3. 5. 2006. Ing., dr. techn., profesor katedry koksárenství a plynárenství, autor publikací z oboru plynárenství.

Více od autora

Václav Šolín

Václav Solín byl knězem Jednoty bratrské, hudebníkem a spisovatelem. Roku 1557 byl na synodu ve Slížanech ordinován na kněze. Byl jedním z prvních spolupracovníků ivančické tiskárny a do počátku roku 1564 jejím správcem. Jako korektor se již v roce 1561 podílel na vydání Šamotulského kancionálu a v roce 1564 také tzv. Ivančického kancionálu, o němž zaznamenal záhajení a ukončení tiskových prací . Částečně spolupracoval i na prvním vydání Blahoslavova překladu Nového zákona, vytištěného v roce 1564 v Ivančicích. Před dokončením obou tisků z neznámých důvodů Ivančice opustil a od ledna 1564 až do své smrti působil jako správce bratrského sboru v Třebíči. V roce 1565 se společně s budoucím biskupem Ondřejem Štefanem jako doprovod zástupců bratrské šlechty účastnil deputace do Vídně, vyslané k pohřbu českého krále Ferdinanda I. a k audienci u Maxmiliána II. V dubnu 1559 se Václav Solín účastnil v Ivančicích rozmlouvání zástupců Jednoty bratrské se slavkovskými křtěnci, o němž zanechal pod názvem Summa rozmlouvání mezi bratřími a novokřtěnci slavkovskými zprávu v desátém svazku sbírky bratrských pramenů Acta Unitatis fratrum. Svůj podíl na některých tiscích vyjadřoval monogramem V.S., jako v případě Šamotulského kancionálu, pro nějž vytvořil dřevořezový portrét Mistra Jana Husa. V tomto kancionále jsou také otištěny čtyři Solínovy písně: „Aj všickni křesťané milí“ , „Jezu Kriste, náš přeslavný králi“ , „O všickni lidé, kdožkoli touto cestou jde“ a „Važmež věrní nábožně smrt Kristovu nevinnou“ . Dříve byl pokládán za autora tištěného spisu Muzika, to jest Zpráva k zpívání náležitá , který vyšel pod pseudonymem Jana Josquina. Následující badatelé však tuto hypotézu odmítli. ...

Více od autora