Knihy
Poezie
Česká poezie
Julius Zeyer
Píseň o Rolandu

Julius Zeyer
Píseň o Rolandu

1956 | Nakladatelství Mladá fronta

"Píseň o Rolandu" je původem nejstarší částí Zeyerovy "Karolinské epopeje" . Thematem slavného středověkého díla, které bylo předlohou Zeyerovi, je tažení Karla velikého proti Arabům. V obou prvních dílech drží se Zeyer celkem postupu a děje původní skladby, dále počíná si s naprostou volností. V úvodu říká, "Snažil js…em se ... nesetříti příliš onen pel prostoty a naivní nehledanosti, kterými se "Chanson de Roland" vyznačuje. I celou bohatýrskou sílu byl bych rád do svého díla přenesl - ale každý jest synem své doby, a my moderní stonáme jistou náklonností k mollovým tónům." Chtěl před své čtenáře postavit vzor statečnosti a protestovat jí proti měšťáckému zápecnictví. "Píseň o Rolandu" je původem nejstarší částí Zeyerovy "Karolinské epopeje" . Thematem slavného středověkého díla, které bylo předlohou Zeyerovi, je tažení Karla velikého proti Arabům. V obou prvních d…ílech drží se Zeyer celkem postupu a děje původní skladby, dále počíná si s naprostou volností. V úvodu říká, "Snažil jsem se ... nesetříti příliš onen pel prostoty a naivní nehledanosti, kterými se "Chanson de Roland" vyznačuje. I celou bohatýrskou sílu byl bych rád do svého díla přenesl - ale každý jest synem své doby, a my moderní stonáme jistou náklonností k mollovým tónům." Chtěl před své čtenáře postavit vzor statečnosti a protestovat jí proti měšťáckému zápecnictví.

Stav

Dobrý

vazba povolená, knižní blok drží, pomačkaná obálka

Skladem na prodejně

O knize

Stav:	Dobrý, vazba povolená, knižní blok drží, pomačkaná obálka
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
Edice:	47. svazek ed. 47. svazek ed. Květy české poesie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 6. 2025 15:17
Číslo položky:	1265578

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora