* 23. 6. 1921, Klatovy † 29. 2. 1964, Praha Literární kritik a historik Otec byl zámečník. Petrmichl studoval na gymnáziu v Klatovech . Od 1943 byl zaměstnancem pražské Univerzitní knihovny, 1945 pak přešel do Národní knihovny a téhož roku začal studovat slovanské literatury na FF UK . 1948 se stal v Národní knihovně ředitelem. S Miloslavem Novotným se podílel na vytváření jednotné knihovnické soustavy po sovětském vzoru a byl členem řady akčních výborů a komisí. 1954 přešel na funkci ředitele do Univerzitní knihovny. Od 1958 pracoval jako redaktor Rudého práva. Po sloučení Ústavu pro českou literaturu ČSAV s Institutem společenských věd ÚV KSČ nastoupil 1962 na místo zástupce ředitele. Zároveň zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Česká literatura. Titul CSc. získal 1963 prací Patnáct let české literatury 1945–1960. Debutoval v době gymnazijních studií ve Studentském časopise, od 1945 publikoval články, studie a recenze z oblasti rusistiky, o knihovnictví, ale především o současné české literatuře v Tvorbě, České literatuře, Knihovně, Květech, Lidových novinách, Literárních novinách, Novém životě, Plameni, Rudém právu . Užíval šifer , , -petr-, J. P. a zkratky PETR. Petrmichlův literárněkritický a vědecký zájem se soustředil hlavně na soudobou českou literaturu, kterou jako marxisticky orientovaný kritik zásadně interpretoval především z hlediska jejích společenských funkcí. Jeho studie Karel Hynek Mácha, velký básník českého revolučního romantismu byla dobovou kritikou oceňována jak pro zájem o sociální status postav Máchových děl, tak i pro schopnost vyložit spisovatele jako osobnost sice dobově podmíněnou, nicméně pokrokově, bezmála socialisticky smýšlející. Obdobně Petrmichl ve studii Patnáct let če...