Knihy
Jazyk a lingvistika
O literatuře
František Buriánek
Z dějin české literární kritiky

František Buriánek: Z dějin české literární kritiky

František Buriánek, Jaroslava Janáčková, Felix Vodička, Jan Petrmichl, Vladimír Forst, Antonín Jelínek, Vladimír Štěpánek, Emil Lukeš, Jaroslav Voráček
Z dějin české literární kritiky

1965 | Nakladatelství politické literatury

Autorský kolektiv katedry české a slovenské literatury a literární vědy na filosofické fakultě KU nastiňuje některé zvlášť významné proudy a směry v naší literární kritice monografickými studiemi o jejich hlavních představitelích a charakteru jejich kritické osobnosti a práce: V. Štěpánek: Josef Krasoslav Chmelenský; F…. Vodička: Koncepce modernosti v Nerudově literární kritice; V. Forst: Literárně kritické působení H.G. Schauera; F. Buriánek: F.X. Šalda; J. Petrmichl: A.M. Píša; A. Jelínek: Bedřich Václavek; E. Lukeš: Julius Fučík. Výjimku tvoří skupinový portrét realistické kritiky od J. Janáčkové a Voráčkova stať vztahující se ke kritice dětské literatury. Autorský kolektiv katedry české a slovenské literatury a literární vědy na filosofické fakultě KU nastiňuje některé zvlášť významné proudy a směry v naší literární kritice monografickými studiemi o je…jich hlavních představitelích a charakteru jejich kritické osobnosti a práce: V. Štěpánek: Josef Krasoslav Chmelenský; F. Vodička: Koncepce modernosti v Nerudově literární kritice; V. Forst: Literárně kritické působení H.G. Schauera; F. Buriánek: F.X. Šalda; J. Petrmichl: A.M. Píša; A. Jelínek: Bedřich Václavek; E. Lukeš: Julius Fučík. Výjimku tvoří skupinový portrét realistické kritiky od J. Janáčkové a Voráčkova stať vztahující se ke kritice dětské literatury.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	629 , 10 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Teorie, tvorba, tvůrci
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 5. 2025 12:27
Číslo položky:	1224444

O autorech

František Buriánek

František Buriánek byl český literární historik a kritik. Narodil se v Rokycanech, po maturitě na reálném gymnáziu v Klatovech v roce 1936 studoval v letech 1936–1939 a 1945–1946 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a francouzštinu . V letech 1939–1942 byl vězněn v rámci akce „17. listopad 1939“ v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Za účast v národním odboji byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Po válce pracoval nejdříve jako dělník, po ukončení studia na knihovnické škole v Praze v letech 1946–1950 jako knihovník v Úřadu předsednictva vlády. V roce 1947 vstoupil do KSČ. V letech 1950–1955 byl zaměstnán jako knihovník, později jako vedoucí kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky, od roku 1950 externě vyučoval na FF UK, habilitoval se v roce 1955 prací Bezruč – Toman – Gellner –Šrámek, profesorem novodobé české literatury byl jmenován roku 1961. Titul CSc. získal v roce 1957 monografií Petr Bezruč, titul DrSc. v roce 1969 prací Generace buřičů. Katedru české a slovenské literatury vedl v období 1956–1972, proděkanem byl v letech 1960–1963. Na počátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ , ale setrval jako profesor na katedře české a slovenské literatury a literární vědy FF UK. V roce 1981 odešel do důchodu. Literární kritiky publikoval v různých novinách a časopisech, například v Rudém právu, v Tvorbě, v Literárních novinách, odborné práce pak zvláště v České literatuře, Českém jazyku a literatuře. Redigoval měsíčník Impuls. Jako editor se podílel na vydání několika knih, například Česká poesie, 1951; J. Hora: Výbor z básní, 1954; F. Gellner: Má píseň ze sna budívá, 1955; V. Dyk: Opustíš-li mne, nezahynu, 1956; Patnáct májů (sb. z české a slovenské poezie 1945–1960, 1960; Čítanka českého myšlení o literatuře, 1976 Zabýval se českou literaturou 20. století, zvláštní pozornost věnoval české poezii...

Více od autora

Jaroslava Janáčková

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Více od autora