Stephen Jay Gould
Pandin palec : malá tajemství evoluce

1988 | Nakladatelství Mladá fronta

Kniha esejů světově uznávaného amerického přírodovědce se zabývá dokonalostí a nedokonalostí, Darwinovou teorií, evolucí člověka, rozdíly mezi lidmi očima vědy a politiky, tempem změn, počátky života, velikostí a časem aj. Kniha esejů světově uznávaného amerického přírodovědce se zabývá dokonalostí a nedokonalostí, Darwinovou teorií, evolucí člověka, rozdíly mezi lidmi očima vědy a politiky, tempem změn, počátky života,… velikostí a časem aj.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	399 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	348
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jana Ledvinová
Překladatel:	Ivo Šmoldas, Ladislav Verecký
Edice:	115. svazek ed. 115. svazek ed. Kolumbus
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 6. 2024 11:13
Číslo položky:	866836

O autorovi

Stephen Jay Gould

Stephen Jay Gould byl americký zoolog židovského původu, paleontolog, evoluční biolog a historik vědy, jeden z nejpopulárnějších a nejčtenějších popularizátorů těchto oborů svojí generace. Byl jedním ze spolutvůrců a nadšených propagátorů tzv. teorie přerušované rovnováhy, která značně modifikuje náhled evolučních biologů na evoluci a řeší některé zásadní rozpory mezi neodarwinismem a fosilními podklady. Jeho velkými konkurenty a názorovými rivaly byli Richard Dawkins či J. Philippe Rushton. Ve své knize Jak neměřit člověka ostře napadá některé základní práce a měření v oblasti lidské inteligence. Např. o měření obsahu lebek, které prováděl Samuel George Morton, Gould napsal: „Morton měří pomocí semínek a bere do ruky nebezpečně velkou černošskou lebku. Zlehka ji naplní a ledabyle zatřese. V dalším případě se mu ovšem dostane do ruky znepokojivě malá lebka bělocha: pořádně zatřepe a palcem ještě přitlačí na foramen magnum. Takové věci se stávají i bez vědomé motivace.“ John Michael provedl přeměření reprezentativního vzorku Mortonova souboru lebek a uvádí, že i přes drobná pochybení jsou výsledky Mortonových měření v zásadě přesné, naproti tomu samotný Gould se při své práci dopustil řady chyb. Další přeměření, které provedl Jason E. Lewis a jeho tým, a bylo publikováno v roce 2011, prokázalo, že se Gould nařkl Mortona z rasového zkreslení údajů opravdu neoprávněně a sám při svém měření chyboval a manipuloval. Podle ekonoma Paula Krugmana nebyl Gould popularizátorem v pravém slova smyslu, protože místo snahy přiblížit práci vědecké komunity veřejnosti prosazoval své vlastní, odlišné myšlenky. Podle biologa Bernarda Davise se v populární knize Jak neměřit člověka Gould snaží „zdiskreditovat vědecké zkoumání tam, kde je v konfliktu s politickým dogmatem“....

Více od autora