Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík
    • Název obrázku
    • Název obrázku
    • Název obrázku
    • Název obrázku

    Paměti carevny Kateřiny II

    1993 | Nakladatelství Mladá fronta

    Mezi Berlínem a Lipskem se nachází malé městečko Zerbst, které tvořilo na počátku 17. století spolu s pěti vesnicemi v okolí knížectví Anhalt-Zerbst. Zde se 2. května 1729 narodila princezna Sofie Frederika, později známá jako ruská carevna Kateřina II. Veliká. Pocházela ze zcela bezvýznamného a chudého rodu. Bezdětná …ruská carevna Alžběta I. ji však vybrala jako manželku pro svého synovce Petra, jehož určila jako svého následníka . V roce 1744 přijíždí na pozvání Alžběty I. kněžna Johanna Zerbtská se svou patnáctiletou dcerou Sofií, která přijala v Rusku pravoslaví a jméno Kateřina Alexejevna a krátce nato se stala manželkou tehdy sedmnáctiletého Petra.
    Paměti jsou vedeny od příjezdu Kateřiny II. na ruský carský dvůr do roku 1758. Na konci je ještě přiložen dopis Kateřiny Stanislavu Poniatowskému, ve kterém se snaží distancovat od převratu v roce 1762. Milan Švankmajer však na základě dlouholetého studia dané problematiky odhaluje jinou skutečnost. Kateřina II., nechala svého manžela jednoduše odstranit, aby se záhy mohla chopit moci. V dopise Poniatowskému píše, že Petr III. zemřel v důsledku záchvatu mrtvice, navíc prý trpěl těžkou hemeroidní kolikou. Na důkaz tohoto údajného kolapsu nechala provést pitvu, která tyto skutečnosti měla potvrdit. Kateřina II. byla velmi oblíbena širokou ruskou veřejností a navíc měla obrovskou podporu gardových pluků, které jí dopomohly k trůnu. Kateřina zde píše otevřeně o svém manželství. Svého muže Petra představuje jako dětinského a poněkud hloupého člověka, milujícího pouze své vojáky, popřípadě ještě i některou z dvorních dam. Ale jak podává v doslovu M. Švankmajer, ani Kateřina nebyla úplně vzornou manželkou. Poctivému čtenáři jistě neujde, že Pavel I. nebyl z lože manželského, jeho otcem byl patrně hrabě Sergej Saltykov. O této skutečnosti se dozvěděla i Alžběta I., reagovala však zcela klidně: „Pokud je to bastard, není prvním v mé rodině.“ Z toho vyplývá, že posledním panujícím Romanovcem nebyl Mikuláš II., zavražděný bolševiky v roce 1918 i s celou rodinou a sloužícími, ale Petr III., zavražděný v roce 1762 v pevnosti Ropša poblíž Petrohradu .
    Paměti carevny Kateřiny II. nejsou koncipovány jako autentické svědectví o době a událostech. Události a děje jsou však spíše jakousi kulisou, na jejímž pozadí líčí Kateřina II. první období svého života u ruského dvora, než se zmocnila trůnu v roce 1762. Panovnice popisuje toto období jako nešťastné, staví se do role utiskované velkokněžny. Milan Švankmajer, v současnosti asi nejfundovanější osobnost naší historie, zabývající se ruskými dějinami v době vlády Kateřiny II., nastiňuje poněkud jiný obraz . Za zmínku jistě stojí, že Kateřininy Paměti byly ihned po její smrti na příkaz následníka trůnu Pavla I. zapečetěny a přísně střeženy ve státním archivu v Petěrburku. Zveřejnění se dočkaly díky indiskreci vysokých státních úředníků teprve po více než padesáti letech. Poprvé vyšly v Londýně v roce 1858, o rok později pak i v Moskvě.     Mezi Berlínem a Lipskem se nachází malé městečko Zerbst, které tvořilo na počátku 17. století spolu s pěti vesnicemi v okolí knížectví Anhalt-Zerbst. Zde se 2. května 1729 narodila princezna Sofie Fre…derika, později známá jako ruská carevna Kateřina II. Veliká. Pocházela ze zcela bezvýznamného a chudého rodu. Bezdětná ruská carevna Alžběta I. ji však vybrala jako manželku pro svého synovce Petra, jehož určila jako svého následníka . V roce 1744 přijíždí na pozvání Alžběty I. kněžna Johanna Zerbtská se svou patnáctiletou dcerou Sofií, která přijala v Rusku pravoslaví a jméno Kateřina Alexejevna a krátce nato se stala manželkou tehdy sedmnáctiletého Petra.
    Paměti jsou vedeny od příjezdu Kateřiny II. na ruský carský dvůr do roku 1758. Na konci je ještě přiložen dopis Kateřiny Stanislavu Poniatowskému, ve kterém se snaží distancovat od převratu v roce 1762. Milan Švankmajer však na základě dlouholetého studia dané problematiky odhaluje jinou skutečnost. Kateřina II., nechala svého manžela jednoduše odstranit, aby se záhy mohla chopit moci. V dopise Poniatowskému píše, že Petr III. zemřel v důsledku záchvatu mrtvice, navíc prý trpěl těžkou hemeroidní kolikou. Na důkaz tohoto údajného kolapsu nechala provést pitvu, která tyto skutečnosti měla potvrdit. Kateřina II. byla velmi oblíbena širokou ruskou veřejností a navíc měla obrovskou podporu gardových pluků, které jí dopomohly k trůnu. Kateřina zde píše otevřeně o svém manželství. Svého muže Petra představuje jako dětinského a poněkud hloupého člověka, milujícího pouze své vojáky, popřípadě ještě i některou z dvorních dam. Ale jak podává v doslovu M. Švankmajer, ani Kateřina nebyla úplně vzornou manželkou. Poctivému čtenáři jistě neujde, že Pavel I. nebyl z lože manželského, jeho otcem byl patrně hrabě Sergej Saltykov. O této skutečnosti se dozvěděla i Alžběta I., reagovala však zcela klidně: „Pokud je to bastard, není prvním v mé rodině.“ Z toho vyplývá, že posledním panujícím Romanovcem nebyl Mikuláš II., zavražděný bolševiky v roce 1918 i s celou rodinou a sloužícími, ale Petr III., zavražděný v roce 1762 v pevnosti Ropša poblíž Petrohradu .
    Paměti carevny Kateřiny II. nejsou koncipovány jako autentické svědectví o době a událostech. Události a děje jsou však spíše jakousi kulisou, na jejímž pozadí líčí Kateřina II. první období svého života u ruského dvora, než se zmocnila trůnu v roce 1762. Panovnice popisuje toto období jako nešťastné, staví se do role utiskované velkokněžny. Milan Švankmajer, v současnosti asi nejfundovanější osobnost naší historie, zabývající se ruskými dějinami v době vlády Kateřiny II., nastiňuje poněkud jiný obraz . Za zmínku jistě stojí, že Kateřininy Paměti byly ihned po její smrti na příkaz následníka trůnu Pavla I. zapečetěny a přísně střeženy ve státním archivu v Petěrburku. Zveřejnění se dočkaly díky indiskreci vysokých státních úředníků teprve po více než padesáti letech. Poprvé vyšly v Londýně v roce 1858, o rok později pak i v Moskvě.

    Vyberte kus

    Stav

    Velmi dobrý více informací

    obálka s polepkou

    Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
    Název varianty

    Stav

    Velmi dobrý

    Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
    Název varianty

    Stav

    Velmi dobrý

    Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
    99 Kč

    LETO26: 29 Kč

    Název varianty

    Stav

    Velmi dobrý

    jako nová

    Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
    119 Kč

    LETO26: 10 Kč

    Název varianty

    Stav

    Velmi dobrý

    bez obálky

    Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
    89 Kč

    LETO26: 10 Kč

    O knize

    Stav:
    Velmi dobrý, obálka s polepkou
    Vazba: pevná s obálkou
    Počet stran: 227 , 16 obrazových příloh
    Jazyk:  česky
    ISBN10: 8020403973
    ISBN: 9788020403971
    Překladatel: Věra Amelová
    Edice: Osudy
    Vydání: 1. vydání
    Vydáno v: Praha
    Vystaveno: 12. 6. 2026 12:46
    Číslo položky: 1794056

    • Dopravu hradíme my

      Objednávkám nad 699 Kč

    • Tituly,  které jinde
      nenajdete

      Sběratelské kusy i knižní novinky

    • Balíme ekologicky

      A s radostí

    • Vykupujeme knihy

      Za hotovost a s vlastním odvozem

    Dárkové poukazy

    Zabalený dárek a poukaz s nápisem thank you

    Hledáte dárek pro náročné knihomoly?

    Vybrat poukaz

    Potřebujete místo
    v knihovně?

    Prodejte své knihy
    online!

    Zjistit cenu

    Další knihy v edici Osudy

    Zobrazit vše

    Přidáno do košíku!