Jean-François Paul de Gondi de Retz
Paměti

1973 | Nakladatelství Odeon

Literárne, umelecky a historicky pozoruhodné memoáry Jeana Francoise Paula de Gondi, parížskeho arcibiskupa a kardinála de Retz, siahajú do pbdobia jeho detstva až do r. 1655. Najpodrobnejšie sú opísané udslosti z obdobia povstania Frondy v rokoch 1648-1653, namírené proti absolutistickým tendenciám za vlády Mazarina, …ktorého sa kardinál tiež zúčastnil. Literárne, umelecky a historicky pozoruhodné memoáry Jeana Francoise Paula de Gondi, parížskeho arcibiskupa a kardinála de Retz, siahajú do pbdobia jeho detstva až do r. 1655. Najpodrobnejšie sú opísa…né udslosti z obdobia povstania Frondy v rokoch 1648-1653, namírené proti absolutistickým tendenciám za vlády Mazarina, ktorého sa kardinál tiež zúčastnil.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	793 , 16 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	V Redakci krásné literatury, 51. svazek ed. 51. svazek ed. Paměti, korespondence, dokumenty
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 6. 2026 12:21
Číslo položky:	1791933

O autorovi

Jean-François Paul de Gondi de Retz

Narodil se na zámku Montmirail-en-Brie v champagneském kraji jako příslušník původně italské rodiny Gondi, jejíž příslušníci se kdysi živili ve Florencii jako obchodníci, bankéři a trochu lichváři. Dědeček rodu Retz, Alberto di Gondi, vystoupal po všech pomyslných stupních kariéry a stal se maršálkem Francie. Mezi jeho syny se objevilo několik významných představitelů velké politiky a nositelů vysokých církevních hodností. Náš Jean François Paul de Gondi, pozdější kardinál Retz nebyl původně určen pro dráhu církevní, ale po smrti svého bratra musel dostát rodinným tradicím a stal se už v devíti letech nositelem několika církevních hodností, jež mu vynášely slušný důchod. Jako 14letý byl již kanonikem katedrální kapituly u sv. Panny Marie Notre-Dame. Dosáhl mezitím značného vzdělání, studoval totiž nejen teologii, ale i historii, církevní dějiny a patristiku. Zvládl aktivně nejen italštinu a francouzštinu, ale též španělštinu, němčinu a též hebrejštinu, latinu a řečtinu. Doktorát na Sorbonně nezískal jako řada dalších jen díky úřadu, ale skutečně po disputaci a obhajobě své práce. Není tedy divu, že se mladý církevní činitel stal oblíbencem kardinála du Plessis Richelieu. Kardinál oceňoval jeho schopnosti, ale současně jej držel na uzdě, neboť se právem obával jeho nespoutané povahy a sklonu k intrikám. Ostatně již jako osmnáctiletý přeložil Jean François de Gondi z italštiny práci o Fiescově spiknutí z r. 1547, jež zcela vyznívala ve prospěch povstalců proti tyranům a i v soukromém životě nedával zvláště najevo, že je příslušníkem stavu kleriků. Ani ve svých pamětech se totiž nevyhýbá popisům soubojů, jež absolvoval jako mladík. Kardinál Richelieu jej tedy považoval za "nebezpečného ducha". Svěřoval mu některé úkoly, ale nedovolil mu, aby se po svém strýci stal arcibiskupem pařížským. To bylo možné až po smrti kardinála Richelieu, kdy Ludvík XIII. třicetiletému klerikovi věnoval svoji důvěru. Ten totiž u dvora okouzlil doslova všechny, zejména jako oslnivý řečník...

Více od autora